Vybíráme slušné hodinky za rozumnou cenu 2 – materiály

Z čeho se hodinky dělají? Odpovědět na tuhle otázku je dost jednoduché – dělají se prakticky ze všeho včetně dřeva a ledu nebo kytek. Ty náramkové mají z praktických důvodů pro běžné použití poněkud omezený sortiment materiálů a to většinou na kovy, plasty a keramiku. Takže?

Vydáno 6. 12. 2004, autor Chronomag

Podívejme se tedy na jednotlivé materiály trochu podrobněji.

Mosaz

Mosazná pouzdra se pouzdra se používají na drtivou většinu celosvětové nebo spíše asijské produkce náramkových hodinek. Mosaz je materiál, který díky své náchylnosti k oxydaci vyžaduje povrchovou úpravu pokovením, ať už se jedná o zlacení, niklování, chromování nebo rhodiování. Právě u těchto typů pouzder vzniká největší problém s otěrem, či odprýsknutím nejnamáhanějších ploch. Existují i jiné metody povrchové úpravy, které imitují zlacení a přitom neviděly zlato ani z rychlíku.

Pokovování ocele není tak snadné, a proto se také nepoužívá tak často. Pokud je potřeba vytvořit efekt zlaté povrchové úpravy, dělá se tak metodou nitridace, která umožňuje si i hrát s odstínem výsledné povrchové úpravy. U takových hodinek pozor, s největší pravděpodobností budou prodejním personálem nabízeny jako zlacené, a přitom rovněž nikdy neviděly mikron zlata ani na dálku.

Na druhou stranu není takový problém leštění nerezových pouzder do vysokého "zrcadlového" lesku. Alespoň některé luxusní hodinky značky PRIM jsou takto povrchově upraveny a hodnocení kvality, ze strany německých a švýcarských hodinářů, kterým dodáváme hodinková pouzdra, je velmi vysoké. (napsal čtenář Prim)

Plasty

Plast se používá prakticky jen na nejlevnější hodinky. Plast byl něco ušlechtilého a pro designery zajímavého někdy v osmdesátých letech, dneska je to aušus, póvl. Někdy se jej snaží prosadit na nejlevnější sportovní hodinky, kde vytváří obrovské G-Shock ochrany proti nárazu. Hm…

Plast má kromě ceny jediné dvě výhody: nízká váha a prakticky libovolná barvitelnost. U hodinek jsou obě výhody sporné, takže se plastu na hodinkách vyhněte. Zajímavou výjimkou je Swatch a jeho Diaphane, tedy spojení kovu a průhledného plastu. Vypadá to zajímavě, ale jinak taky nic moc. Což nic nemění na tom, že tenhle model mám 

Ocel

Když ocel, tak jedině ušlechtilá, tedy s příměsemi, jež zabrání její korozi. Také ji označujeme jako nerez. Výhodou je jednak cena, jednak odolnost tohoto materiálu, nevýhodou je, že ocel nelze tak dobře vyleštit. Povrchová úprava tedy spočívá v kartáčování, kdy ocel je leštěna kartáči a je to na ní vidět, není dokonale hladká.

Druhým způsobem je pokovení jiným kovem, například pochromování, nikl (pozor alergici!) nebo v lepším případě pokovení drahým kovem jako je zlato nebo platina. Povrch pak vypadá stejně, jako u tohoto kovu, je tedy lesklý. Své mouchy metoda pokovení má (v závislosti na tom, jakou konkrétní metodu použijete) v tom, že nanesený kov se může začít odlupovat. V horším případě sám, v případě lepším až když mu pomůže mechanické poškození otěrem, nárazem atd. Pak smůla a hodinky nic nezachrání, navždy budou už vypadat divně.

Ocel lze barvit nanesením barvy – na rozdíl od plastu ta barva může oprýskat či se setřít. Proto se také pokovení či barvení používá u nejlepších hodinek zřídka. Pokud výrobci představují své lepší hodinky v oceli, neprovádějí na ní povrchové úpravy, které se snadno poškodí, jenže to neplatí obecně – někteří si zase na takových experimentech zakládají. Pokud dobrý výrobce chce, aby jeho hodinky vypadaly jako z platiny, jednoduše je udělá z platiny a nesnaží se pokovovat ocel.

Drahé kovy

Pro nejlepší a nejdražší hodinky se pro své zvláštní vlastnosti používají drahé kovy a to zejména .

Stříbro ani tak v oblibě není, zlato se většinou používá v modifikacích bílé zlato, žluté nebo růžové v ryzosti většinou do osmnácti karátů. Ryzejší zlato je již příliš měkké. Nejvhodnější je samozřejmě platina v ryzosti 950 karátů (kdy 1000 karátů je ryzí platina, u 950 karátů dělá 50 dílků většinou ruthenium), právě pro svoji tvrdost a nádherný lesk. Někteří výrobci, aby odlišili drahou platinu od levnějšího bílého zlata, vsazují do platinových hodinek malý diamant. Podrobné informace o klenotnické platině a jejím směšování najdete v tomto PDF anglicky.

Titan a keramika

Někteří výrobci experimentují s dalšími materiály, zejména s titanem, velmi tvrdým a odolným kovem. Ten se používá hlavně pro sportovní modely. Například Rado zase používá keramiku, o které tvrdí, že je nepoškrábatelná. Nemám Rado hodinky, takže nemohu říci, zda tomu tak opravdu je.

V menší míře se používá hliník (spíše pro levné modely, je dost měkký), paladium nebo rhodium (pro některé části, už to není nic levného).

Moje zkušenost je, že nejlepším materiálem je opravdu platina. Jednak vypadá nádherně a takového vzhledu se nedosáhne jen tak nějakým pochromováním. A také jde o velmi trvalý vzhled, protože platina se těžko poškrábe při běžném provozu. Jenže je pekelně drahá...

Na sportovní hodinky se mi zdá vhodnější kartáčovaná ocel, která i když se poškrábe, není to na ní moc vidět, nebo titan – ten přežije prakticky vše. Ta keramika mne láká zkusit… uvidíme … Ocel má svoji výhodu, že vypadá velmi slušně a přitom není drahá, takže pokud chcete slyšet moje cenově rozumné doporučení, tak na běžné nošení spíše ocelové hodinky.

A jen tak, abyste chytli do oka ceny, když už vás asi taky začala honit mlsná na platinové hodinky. Průměrná cena švýcarských platinových hodinek v roce 2001 byla 20 000 švýcarských franků (cca 400 000 Kč), zatímco hodinky z osmnáctikarátového zlata vyšly na 5 000 franků, tedy 100 000 Kč. Na jednu stranu je to representativní ukázka cenového rozdílu, na druhou stranu je třeba upozornit, že v platině se dělají opravdu jen nejeexkluzivnější kousky, zatímco zlato se používá už na ledasco. Nejste sami, kdo si je nemůže dovolit - za rok 2001 se prodalo jen 19 000 kusů platinových švýcarských hodinek (podle údajů švýcarské hodinářské komory).

Nakonec zjistíte, že na materiálu ani tolik nesejde - důležité je, jak s ním hodinář zacházel a co z něj stvořil ;)

Na závěr pár obrázků - jde o jedny a ty samé hodinky IWC Portuguese Automatic (jo, mám je rád), abyste si mohli udělat představu, jak jednotlivé materiály výrobek odliší:

IWC Portuguese Automatic v platině

Platinová verze

IWC Portuguese Automatic v oceli

ocelová verze

IWC Portuguese Automatic v růžovém zlatě (18 karátů)

zlatá verze




45 Komentářů k tomuto článku

Zanechte kometář

| Položky označené * jsou povinné.