Historie ruského hodinářství

Ruské hodinářstvíMohlo by se na první pohled zdát, že výrobci hodinek, to jsou firmy ze Švýcarska, pokud chcete kvalitu a maufakturky z Asie, pokud bažíte po kvantitě, případně z Německa, pokud chcete trochu exotiky. Jenže hodinářským impériem je také širá matička Rus a v poslední době o sobě právě ruské firmy dávají stále hlasitěji vědět. Jak by ne – jde o obrovský trh a je na čase si o něm něco říci. Začněme jeho historií.

Vydáno 24. 7. 2005, autor Chronomag

První doložené hodiny v Rusku sestrojil roku 1404 mnich Lazar přezdívaný podle národnosti Serbian, tedy srb. Pocházel z kláštera Athos a jeho hodiny byly hodinami věžními, ozdobily Kreml a ruskou státní pokladnu přišly na obrovskou sumu 150 rublů – v té době jste si za tisíc rublů mohli koupit slušné městečko, samozřejmě včetně obyvatel. Asi i díky ceně se nestaly hodiny ihned ze začátku v Rusku příliš oblíbené, i když ty Lazarovy byl slušný kousek. Ukazovaly nejenom hodiny a minuty, ale také postavení planet a měly dokonce budík.

Tyto hodiny později nahradila domácí práce a hodiny si užívaly běžných ruských kotrmelců. Jejich podobu definitivně určil v roce 1621 ruský hodinář Golovej, šlo o pětadvacetitunové monstrum, které se do věže konečně usadilo v roce 1625 a od tohoto roku také nacionalisticky zaměřené publikace udávají, že kremelská věž Spasskaja nosí hodiny.

Kremelská věž Spasskaja

Petr Veliký ovšem nechal hodiny zaměnit za holandskou práci a to v roce 1706. Současné hodiny jsou dílem moskevské továrny bratří N. a P. Butenopových a pocházejí z roku 1850. Něco málo k těm kotrmelcům: součástí hodin byla tradičně hudební produkce formou odbíjení, něco jako dnešní alarm. Hodiny tím označovaly významné mezníky dne. Do říjnové revoluce v roce 1917 hodiny vyhrávaly carskou hymnu, poté až do roku 1941 hrály Internacionálu, nyní se pro jistotu odbíjejí pouze hodiny.

Hodiny byly až hluboko do osmnáctého století v Rusku velkou raritou. Kolem roku 1700 jich sama carská rodina vlastnila pouhých 23 kusů, bojaři 24 kusů a arcibiskup devět kusů, většina z těchto hodinek pocházela ze zahraničních darů. Nakonec ale Rusko do hodinařiny zasáhlo, to když ruský akademik Michail Lomonosov vytvořil šnek chronometru zvaný fusee, jímž eliminoval vliv teplotních rozdílů na přesnost hodin. Přesnost námořních chronometrů v té době byla nesmírně důležitá pro určování polohy a ruská flotila si zrovna na teplé vody stěžovat nemohla.

Značné proslulosti dosáhl také ruský vynálezce a technik Ivan Kulibin (1735 - 1818), který v letech 1764-1767 vytvořil proslulé velikonočně-vajíčkové hodiny s náboženskými motivy, zvonkohrou a řadou hodinářských komplikací, jako byl právě šnek, cylindrický nepokoj a další – celkem obsahovaly 427 dílů, což je zhruba dvojnásobek oproti dnešním běžným náramkovým hodinkám a na špici nejkomplikovanějších výrobků švýcarských hodinářů. Hodiny samozřejmě vytvořil pro carevnu Kateřinu II.

Kulibinovo velikonoční vajíčko

Pod dojmem těchto hodin nechala Kateřina zřídit dvě továrny na hodiny a to v Petrohradu a Moskvě. Hodiny petrohradské firmy byly určeny hlavně pro dary, šlo o honosně zlacená a zdobená díla. Hodinařina se v Rusku začala chytat.

V roce 1875 byla založena další továrna na hodiny a to ve městě Šarapovo, patřila pánům V. Platovovi G. Afanasievovi, záhy vznikají další továrny v Moskvě, Petrohradě a dalších a dalších městech v celém Rusku. Hodiny se v Rusku stávají prakticky masovou záležitostí, dá-li se to tak v Rusku říci a v roce 1900 vzniká první hodinářská vzdělávací instituce (pokud odmyslíme tu, kterou na dvacet let provozoval G. A. Potěmkin v Dubrovně) – v Petrohradě pod vedením profesora Zavadského. Jenže to už přichází revoluce a petrohradského instituce se přejmenovává v roce 1922 na Leningradský institut jemné mechaniky a inženýrství.

Další popularizace hodin už patří do éry Sovětského svazu.

Na zavedení hodin do praxe trval podle pověstí Felix Džeržinský, šéf obávané sovětské tajné policie Čeka. Tak, jako se Džeržinský zasadil o zavedení mechanických sčítacích strojů (potřeboval je k evidenci obyvatelstva a masové policejní práci), stejně tak trval na používání hodin, protože vyžadoval mít seznamy popravených na stole v okamžiku, kdy dorazil do kanceláře - což bylo při rozlehlosti Sovětského svazu problém zkoordinovat. Regionální funkcionáři Čeky, pokud nechtěli sami druhý den svým jménem seznam rozšířit, hromadně nakupovali hodiny.

Vida v praxi potřebnost hodinek, uznal Sovětský svaz hodinařenu za jednu z priorit a 11. prosince 1927 vydává strana dekret O organizaci výroby hodinek v SSSR. A když je v Rusku dekret, jde všechno. Výrobu hodinek nakrátko přerušila druhá světová válka, po ní se ale hodináři opět do výroby hodinek daly a jejich modely dnes mohou směle kvalitou konkurovat švýcarské produkci. Jen s designem to bývá problém - rusové si oblibují orientálně-zdobný design a teprve nyní postupně zdejší hodinářske firmy přicházejí na to, že evropští zákaznící požadují přeci jen větší střídmost...

Příště budeme pokračovat přehledem dnes existujících a fungujících zajímavých ruských hodinářských firem. A že je na co se dívat…




0 Komentářů k tomuto článku

Zanechte kometář

| Položky označené * jsou povinné.