Z čeho se dělají svítící barvy na hodinky

Některé příspěvky v diskusi by rozhodně neměly zapadnout, což je případem i tohoto, jehož autorem je Kamojedov. Zajímalo vás někdy, z čeho se vyrábějí fluorescenční barvy do hodinek?

Vydáno 19. 10. 2005, autor Chronomag

Radium

Uplatňuje se hlavně izotop 226. Poločas rozpadu má asi 1600 let. Produktem alfa-rozpadu je (také aktivní) radon - plus nějaké to gama záření. Výhodou je dlouhá životnost. Nevýhodou je to, že plynný radon se dostává do okolí a také to, že 4.8 MeV alfa částice časem rozrušují krystaly scintilátoru. Od sedmdesátých let se v hodinkách už nepoužívá. Starší kousky se zbytky jakoby rezavé nebo bílé barvy je dobré protáhnout pod detektorem - je třeba mít na paměti, že i když už radiová barva díky degeneraci scintilátoru nesvítí, aktivní je díky dlouhému poločasu rozpadu pořád skoro stejně.

Promethium 147

Je beta zářič s poločasem rozpadu 2.6 roku. Používá se na podsvěcování LCD stupnic v expedičních nebo vojenských zařízeních na jedno použití. Emitované elektrony mají poměrně velkou energii, takže se musí stínit brzdné záření - zpravidla olovnatým sklíčkem. V běžných hodinkách se prakticky nenajde, i když v sedmdesátých letech se s tím trochu experimentovalo. Výhoda je, že produktem rozpadu je prakticky stabilní samarium.

Tritium

Prakticky jediný zářič používaný v moderních hodinkách. Poločas rozpadu je 12.33 roku - produkuje nízkoenergetické (18.6 keV) beta záření, které prakticky nepoškozuje krystaly scintilátoru a je spolehlivě odstíněno pouzdrem a sklíčkem. Produkt rozpadu je neškodné a stabilní helium. Tritium je za normálních okolností plyn, takže se buď naváže do nějakého polymeru, který zároveň slouží jako pojivo pro scintilační prášek, nebo se jím plní trubičky či mikrogranule, které mají zevnitř napařenou fluorescenšní vrstvičku. Faktická životnost je přes 20 let, zdravotní riziko - pokud to někdo neoblizuje - žádné.

Existuje řada neradioaktivních nátěrů - LumiBrite od Seika nebo LumiNova s SuperLuminova od Nemoto. Jsou to zpravidla oxidy hliníku dopované kouzelnickou směsí vzácných zemin. Svítí mnohem víc a déle než historický fosfor nebo ZnS-Ag, ale v porovnání se tritiem nestojí za mnoho. Navíc taky stárnou.

Poslední dobou jsou populární materiály s luminiscencí vyvolanou průchodem el. proudu - třeba Indiglo v podání Timexu. Svítí fajn, ale v mechanických hodinkách se pochopitelně neuplatní.

Pokud vás to zajímá ještě podrobněji z hlediska chemie a fyziky, zde najdete odobrný článek Principy fluorescenční spektroskopie.



||

32 Komentářů k tomuto článku