Vysvědčení, pracovní úspěchy či životní jubilea byla před lety u mnohých z nás či našich rodičů spojena s dárkem v podobě náramkových hodinek jediné značky. Následující článek Ing. Zdeňka Martínka a Ing. Libora Hovorky, poprvé zveřejněný v časopise Klenotník-Hodinář č. 3/1999 a doplněný exkluzívními obrázky, který zveřejňujeme s laskavým svolením autorů v doslovném znění, je důkazem, že nechybělo mnoho a historie českých náramkových hodinek mohla vypadat docela jinak.
Vydáno 5. 2. 2007, autor Kamil
Našim hodinářům je známo, že tuzemská výroba náramkových hodinek byla zavedena v letech 1953 až 1956 v závodě Chronotechna 02 v Novém Městě nad Metují, který se později stal samostatným národním podnikem a přijal název Elton. Málokdo však ví, že téměř ve stejnou dobu (byly to roky 1956 a 1957) se pokusily o zavedení výroby náramkových hodinek také Adamovské strojírny n.p. v Adamově u Brna.
Abychom pochopili, jak se v Adamově záměr vyrábět hodinky vůbec zrodil, musíme se vrátit do časů na přelomu let 1947/48. Tehdy nadřízený orgán Adamovských strojíren, ředitelství Škodových závodů v Praze, převzalo od n.p.Chronotechna do své majetkové podstaty Kovodělné závody Rachmann v Boru u České Lípy (nynějším Novém Boru). Tento podnik měl v Boru dvě samostatné části. Starý závod I. byl zařízen na sériovou výrobu sanitárních armatur do koupelen a umýváren, kovových doplňků ke skleněnému zboží, např. kování k láhvím a jiné lisované výrobky. Nový závod II. byl vybudován v roce 1941 pro vojenskou produkci a zařízen na velkosériovou výrobu časovaných zapalovačů do dělostřeleckých granátů. Byl vybaven zhruba osmisty moderními obráběcími a tvářecími stroji, z nichž zhruba 90% bylo vysloveně pro přesné práce v jemnomechanické velkovýrobě. Byly to dlouhotočné soustružnické automaty, poloautomatické a automatické frézky na ozubení, leštičky čepů a jiné stroje, dovezené z velké části ze Švýcarska.
Škodovka převzala Kovodělné závody Rachmann vzhledem k přidělenému státnímu úkolu na obranu státu. Pro jeho splnění bylo třeba získat strojní park borského závodu II., neboť se jednalo o velkosériovou výrobu jemnomechanické povahy. Ze strategických duvodů bylo rozhodnuto, že tato výroba musí být přesunuta hlouběji do vnitrozemí. Ředitelství Škodovky ji tedy přemístilo do svého podřízeného závodu v Adamově u Brna, na který současně přeneslo přidělený státní úkol.
V Adamovských strojírnách, jejichž produkční náplň tvořily výrobky všeobecného strojírenství, však nebyli specialisté pro jemnomechanickou výrobu, zejména chyběli konstruktéři, technologové a nástrojaři. Pro stroje přivezené z Boru byl proto zřízen zvláštní provoz označený jako "ZS", kde se v průběhu předvýrobních etap zapracovávali technici a dělníci v oboru jemné mechaniky. Je nutno konstatovat, že se jim podařilo novou výrobu dobře zvládnout a postupně ji navyšovat. Netrvala však dlouho. Na základě rozhodnutí vyšších orgánů byla v roce 1955 tato výroba ukončena.
V provoze "ZS" se tak uvolnila kapacita, pro kterou se hledalo nové využití. Volba padla na výrobu náramkových hodinek, a protože v Novém Městě nad Metují zaměřili své úsilí na výrobu hodinek s kotvových krokem, rozhodli se Adamovští zavést výrobu hodinek s krokem kolíčkovým. Jako předlohu si vybrali hodinkový strojek konstrukčního systému Roskopf, cal. BF 670, vyráběný švýcarskou firmou Baumgartner Freres S.A., Grenchen.
Bylo nutné opět přistoupit k zaškolování techniků a dělníků, neboť výroba miniaturních součástí náramkových hodinek vyžaduje použití zvláštních technologických metod a speciálních druhů nástrojů a měřidel. Zapracování vývojových pracovníků převzal zkušený konstruktér Ladislav Sobotka, který přešel do Adamova ze Škodových závodů v Plzni v roce 1950. Vývoj hodinek byl zahájen v únoru 1956, a to ve volném čase zainteresovaných pracovníků, neboť tento úkol nebyl oficiálně zařazen mezi rozvojové programy. Pro výrobu miniaturních nástrojů bylo zřízeno speciální středisko pod vedením mistra Františka Sovy, oddělené od hlavní nástrojárny podniku. Jeho strojní park byl doplněn novými jemnomechanickými stroji dovezenými ze Švýcarska.
Technická dokumentace pro výrobu prototypu byla v základní podobě dokončena v červenci 1956 a odevzdána do vývojové dílny vedené nadšencem pro jemnou mechaniku Františkem Pucholdem. Výroba součástí prototypu probíhala převážně na universálních strojích, ale zčásti již také na strojích pro připravovanou sériovou výrobu, např. na dlouhotočných automatech. V lednu 1957 bylo dokončeno 20 kusů prototypu náramkových hodinek značky ADAST. Pak následovala ještě poloprovozní série 50 kusů, na nichž již byla ověřována připravovaná technologie sériové výroby. Kvalita vyrobených prototypů byla nejprve zjišťována interními zkouškami a následně laickou kontrolou uživatelů, kteří je měli k dispozici na dlouhodobé pozorování. Zkoušky prokázaly, že v požadovaných vlastnostech prototypy plně vyhověly.
Souběžně byly tyto prototypy předloženy budoucím odběratelům, jejichž hlavním představitelem byl oborový podnik Klenoty v Praze. A nyní se Adamovští dočkali nečekaného zklamání. Vedení Klenotů totiž nabízené hodinky zn. ADAST odmítlo s poukazem na skutečnost, že použitý strojek s kolíčkovým krokem je známkou hodinek nižší užitné hodnoty a tudíž není žádoucí, aby se prodávaly na našem domácím trhu. Na doplnění je nutno dodat, že přestože se u sousedů v tehdejší NDR náramkové hodinky s kolíčkovým krokem vyráběly v miliónových sériích ročně, Klenoty je rovněž odmítaly dovážet.
Za této situace ustoupilo vedení Adamovských strojíren od plánu zavést výrobu náramkových hodinek s kolíčkovým krokem a rozhodlo se pro stejné hodinky, jaké v té době připravovali do výroby v Novém Městě nad Metují a kde již byla ukončena jejich ověřovací série a rozbíhala se sériová výroba. Dne 4. dubna 1957 přijel do novoměstského závodu osobně podnikový ředitel Adamovských strojíren s písemným příkazem z ministerstva strojírenství na poskytnutí úplné konstrukční a technologické dokumentace včetně výkresů nástrojů, přípravků, měřidel a materiálových norem kotvových náramkových hodinek zn. PRIM. Veškeré jím požadované materiály bylo nutné na počkání okopírovat. V následujících měsících pak Adamovští zahájili přípravu výroby dle takto získané dokumentace.
V tehdejším plánovaném hospodářství však byla tato dvojkolejnost jednoho výrobního programu z ekonomického hlediska neudržitelná. Z tohoto důvodu následně proběhlo na ministerstvu strojírenství několik jednání za účasti zástupců oborového podniku Klenoty, na kterých se mělo určit, kdo bude výrobu tuzemských hodinek zajišťovat. Po rozboru možností obou soupeřících závodů bylo nakonec rozhodnuto ve prospěch pobočného závodu Chronotechny v Novém Městě nad Metují, který se tak stal jediným výrobcem náramkových hodinek v tehdejším Československu. Současně bylo rozhodnuto o zastavení přípravy výroby hodinek v Adamově. Likvidace, resp. odprodej rozpracovaného nářadí byl v Adamovských strojírnách dokončen v roce 1960 současně s převedením nepotřebné části výrobních zařízení do jiných podniků.
Základní údaje o náramkových hodinkách ADAST:
Výrobce: Adamovské strojírny n.p., Adamov u Brna
Rok výroby: 1957
Strojek: s ručním nátahem, centrální sekundová ručka, kolíčkový krok, monometalická setrvačka bez tlumičů nárazů, frekvence setrvačky 12000 kyvů/hod., 6 ložiskových kamenů
Pouzdro: z pochromované mosazi, průměr pouzdra 33mm, akrylátové sklo, ocelové dno
Číselník: stříbřený s černým tiskem
Autor: Tomasek
Toužíte třeba po novém sporťáku a nechcete investovat své úspory?
V butiku Girard Perregaux na Staroměstském náměstí mají řadu zajímavých hodinek. Vybrat z nich jeden konkrétní model, který chceme blíže představit, nebylo vůbec jednoduché…
Ve věku dvaaomdesáti let zemřel zakladatel a někdejší šéf Swatch Group Nicolas G. Hayek. Hayek byl považován za nejvlivnějšího muže hodinářského světa a ikonu moderní hodinařiny.
Francouzský výrobce luxusních šperků a hodinek Boucheron otevřel nový butik v prostorách známého hotelu Four Seasons v Praze. Možná vám jméno Boucheron nic neřekne. Ale vezměte svoji manželku nebo přítelkyni na návštěvu do butiku a můžete si být jisti jednou věcí – nákup vysněných hodinek budete muset na dlouho odložit. Nicméně její radost vám další rok čekání na hodinky bohatě vynahradí…
V souvislosti s přechodem z letního na normální čas a několika nedávnýni články v médiích bychom se pokusili blíže vysvětlit celou problematiku. Po dohodě s členem Petr_P diskuzního fóra přidávám jeho (jen mírně upravený) příspěvek, který skvěle a srozumitelně vysvětluje rozdíly mezi oběma pojmy.
Temnota je protkaná přehršlí tajemných zvuků a já cítím obrovský respekt. Čekám na rozednění, kdy slunce vykoukne za vzdálenými kopci a první sluneční paprsky pohladí africkou krajinu. Po tisíce roků se každé ráno odehrává tohle dokonalé a dechberoucí představení a vždy se stejnou okázalostí a pompézností.
O značce Laco jsme na Chronomagu ještě nepsali, tuším. Díky laskavosti nového výhradního zastoupení značky pro český a slovenský trh jsem měl možnost, podrobně se seznámit s jedním z nových modelů řady Einsatz/Squad. V němčině nasazení, v angličtině řekněme komando, prostě hodinky do extrémních podmínek neboli taktické.
Čím jiným bych mohl začít sérii článků z Baselworldu 2011, než mou oblíbenou značkou - Ulysse Nardin. Letos jsem se vyhnul minulému poněkud nevlídnému přivítání. Předně nás nebylo tolik a hlavně neohlášených jako loni, byl jsem vlastně sám a také to nebyla energická Sussane Hurni, nýbrž příjemný pan Max Bonfigli, kterému zároveň děkuji za milou a přínosnou prezentaci.
Letošní Baselworld se nesl v duchu odeznívající krize a prezentace nových značek. Takže ani my, nadšení chronomagoři odkudsi z České republiky, jsme nemohli zůstat mimo informační tok. Z toho důvodu se Kamil již několik měsíců před zahájením veletrhu akreditoval a začal sjednávat jednotlivé schůzky.
Sakriš, Adast znám jako výrobce jednak stojanů k benzínovým pumpám, a jednak na svoji dobu velmi slušných tiskařských strojů. Hodinky jsou pro mě opravdu překvapením.
Pro mě naopak to není překvapivé, že zvládli výrobu hodinek, protože my v Brně a okolí zvládnem ledasco. Nicméně na tom kalibru je vidět, že je to kovářská práce a chybí tomu elegance klasické hodinařiny. Je asi tentokrát lepší, že pragocentristi tipli výrobu a přenechali ji tradiční hodinářské firmě.
No vida, objevný článek, díky Kamile.
…a ve své době vyráběli také protitankové rakety /možné jen významné díly/
Mně na tom spíš rozesmutňuje taková ta reálněsocialistická kocourkovština: jediný a požehnaný distributor si usmyslí, že toto technické řešení není hodno socialistického člověka, že prostě tyhle hodniky prodávat nebude, kdyby trakaře padaly (a soudruzi z NDR nedělali chyby) a celý výrobní program jde do kelu. Uff, ještě, že je to za námi, a doufejme, že se to už nevrátí.
Ten strojcek vyzera ako nieco na jedno pouzitie – casovac na bombu…
Teraz vazne. Mohol by niekto vysvetlit rozdiel medzi kolickovim krokom a kotvovim krokom ? Zaujimala by ma zivotnost, presnost, odolnost, naklady na vyrobu a pod….
To chaver: „jediný a požehnaný distributor“ zvolil tehdy správně. Kolíčkový krok neměl proti kotvovému žádnou šanci a budoucnost mu dala za pravdu.
Rex:
Vím jen málo. Nedávno jsem překládal jakési marketingové materiály jedné zaniklé hodinářské firmy, která vyráběla právě hodinky s „Roskopfofskými“ strojky – dost jsem s tím zápasil, nevěděl jsem jak přeložit „Stiftankerwerk“. Podle těhle materiálů právě zaměření se na „kolíčkové“ strojky firmě zlomilo vaz. V době hodinářské krize totiž ve Švýcarsku platila regulační opatření, která ukládala firmám povinnost zachovat jakýsi „status quo“ – směly vyrábět a rozvíjet jen ten typ stroje, který vyráběly před začátkem krize (pravděpodobně kvůli omezení rozšiřování quartz strojků).
Hlavní nevýhodou těchto strojků měla být právě vysoká poruchovost.
Ač se jedná o hodinky, měl bych dotaz právě na vývoj a konstruování dělostřeleckých zapalovačů. Naše konstruktéry a jejich práce. Děkuji
Při brouzdání na internetu, náhodou při najetí na Google, jsme objevili text cz hodinky Adast a zaujal nás druhý odstavec, znějící „Zapomenutá historie – české hodinky ADAST“.
Jelikož jsme jedněmi z posledních žijících bývalých pracovníků Adamovských strojíren, n.p. Adamov u Brna, kteří byli přímými aktéry zmíněného vývoje a výroby jemné mechaniky od r. 1950 v AS do jejího ukončení v r. 1960, oceňujeme značnou objektivnost zveřejněného pojednání, pramenícího z citovaného článku Ing. Zdeňka Martínka, hlavního konstruktéra Chronotechny, n.p. v Novém Městě nad Metují. Přes to si dovolujeme několik upřesnění a doplnění:
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 konstruktéry zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
čili první náramkové hodinky, a to s kolíčkovým krokem a centrální vteřinovou ručičkou, byly v Československé republice vyrobeny v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově. Současně v Chronotechně v Novém Městě nad Metují byl dokončován vývoj náramkových hodinek s kotvovým krokem a mimostřednou vteřinovou ručičkou.
Přitom spolupráce odborníků z vývoje, technologické přípravy, výroby, byla hodnocena zainteresovanými pracovníky obou závodů velice kladně, nebyla žádná rivalita. Hodinky s kolíčkovým krokem byly uvažovány jako levnější a tím i dostupnější, v té době, zákazníkům méně náročným a hodinky s kotvovým krokem pro náročnější uživatele.
Adamovské strojírny, n.p. v Adamově v té době měly plně využitou výrobní kapacitu z oboru jemné mechaniky, přemístěnému v r. 1950 do Adamova. Vývojem a osvojováním výroby náramkových hodinek se připravovala zajištěnost práce a využití výrobního zařízení při eventuálním ukončení stávající sériové výroby, ke kterému došlo, jak je uvedeno v úvodu citovaném materiálu, v r. 1960.
Výroba náramkových hodinek s kolíčkovým krokem v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově rozhodnutím ministerstva všeobecného strojírenství nebyla povolena (i když v NDR byly vyráběny v milionových počtech), veškerá technická dokumentace byla předána do Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují, ve kterém byl dokončován vývoj a následně zahajována výroba náramkových hodinek s kotvovým krokem.
Nám pamětníkům v Adamovských strojíren, pracujícím v té době v oboru jemné mechaniky není známo, že by se v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově uvažovalo o duplicitní výrobě náramkových hodinek s kotvovým krokem podle technické dokumentace z Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují.
Naopak následně v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově, byly z oboru jemné mechaniky vyvinuty a výrobou prototypů ověřeny následující výrobky:
páčkové úchylkoměry tzv. pupitasy
číselníkové úchylkoměry ADAST se stavitelným číselníkem (s dělením 0,01 mm) a též se stavitelným číselníkem s ouškem s udělenou normou ČSN 1812. Odbyt zajišťoval Odbyt strojů a nářadí, n.p. Praha – Karlín, Invalidovna, pavilon C.
Žel, příkazem Ministerstva všeobecného strojírenství, sériová výroba v Adamově byla zastavena a veškerá technická dokumentace byla předána do Sometu, n.p. v Teplicích – Lázně v Čechách, kteří dlouhou řadu let úspěšně vyráběly tzv. „indikátory“.
dle technické dokumentace Meopty, n.p. Přerov sériovou výrobou zajišťována výroba a dodávky fotouzávěrek pro fotoaparáty, zrcadlovek Flerareta, pro zmíněnou Meoptu, n.p. Přerov
vestavné kroky, dle dokumentace Chromotechny, n.p. Šternberk
vývoj a výroba počítadel pro elektrické sporáky, spínací hodiny a další výrobky
V r. 1960 se v Adamovských strojírnách započala s výrobou regulačních a řídících přístrojů pro chladírenskou a potravinářskou techniku včetně termostatů pro chladničky fy. CALEX, n.p. Zlatých Moravcích na Slovensku a termostatů Mikrotechny, n.p. Modřany u Prahy. Z nedostatku kapacity výrobních prostředků, byla tato výroba po určité době přesunuta do provozu, uvolněného v bývalých prostorách Zbrojovky ve Vyškově, který se po čase stal samostatným závodem ve Vyškově. Jedním z nejprestižnějších sortimentů byly přístroje pro 2000 tuny chladírenské říční stroje pro export do Sovětského svazu s chladírenskou technikou z ČKD, n.p. Choceň, vyvinutou hlavním inženýrem Krautem, kompletované na vyrobených lodích v slovenských loděnicích, n.p. Gábova Steinera v Komárně. Říční provoz je pro přístroje mnohem náročnější než pro mořské lodě.
Jak již bylo uvedeno, rovněž se započalo s výrobou a pokračováním vývoje oboru měrné a čerpací techniky, který se stal jedním z nosných oborů Adamovských strojíren, n.p. v Adamově s exportem do řady socialistických zemí s velmi přísnými požadavky na spolehlivost, životnost, minimální náročnost na servis a údržbu a na provoz v extrémních přírodních podmínkách.
Získané zkušenosti z činnosti vývojářů a výrobců v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově z oboru jemné mechaniky byly využity při vývoji a výrobě oboustranných válečkových počítadel (komputorů) pro výdejní stojany ADAST a na export s roční výrobou celou řadu let kolem 50.000 kusů.
Toto pojednání nás přimělo zpracovat pro upřesnění několika nepřesností v úvodu citovaném zveřejnění na internetu, zejména poslední stránky. Jistě se autor článku Tomášek se nebude na nás za to zlobit, díky a všechna čest jsou za jeho zpracované pojednání, což nás vedlo k zavzpomínání a doplnění skutečností, které proběhly za našeho života. Čest a díky všem pracovníkům, nejen v jednání uvedeným, za jejich obětavost a um, za jejich „zlaté české ručičky“, nadšenců, kteří toto vše a v převážné míře zdarma vykonali.
Když pojedete vlakem z Prahy do Brna, pohleďte vlevo za Blanskem před Adamovem na závod u řeky Svitavy, na závod Adamovské strojírny s dřívějšími cca 8000 pracovníky, s více než 600 letou železářskou tradicí, který se proslavil svými výrobky ve světě, jak je dnes mrtvým závodem s cca 120 pracovníky závody ADAST Systems, zabývajícím se výrobou výdejních stojanů pro čerpací stanice pohonných hmot.
Na předchozím komentáři spolupracoval Karel Šír
Při brouzdání na internetu, náhodou při najetí na Google, jsme objevili text cz hodinky Adast a zaujal nás druhý odstavec, znějící „Zapomenutá historie – české hodinky ADAST“.
Jelikož jsme jedněmi z posledních žijících bývalých pracovníků Adamovských strojíren, n.p. Adamov u Brna, kteří byli přímými aktéry zmíněného vývoje a výroby jemné mechaniky od r. 1950 v AS do jejího ukončení v r. 1960, oceňujeme značnou objektivnost zveřejněného pojednání, pramenícího z citovaného článku Ing. Zdeňka Martínka, hlavního konstruktéra Chronotechny, n.p. v Novém Městě nad Metují. Přes to si dovolujeme několik upřesnění a doplnění:
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 konstruktéry zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
čili první náramkové hodinky, a to s kolíčkovým krokem a centrální vteřinovou ručičkou, byly v Československé republice vyrobeny v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově. Současně v Chronotechně v Novém Městě nad Metují byl dokončován vývoj náramkových hodinek s kotvovým krokem a mimostřednou vteřinovou ručičkou.
Přitom spolupráce odborníků z vývoje, technologické přípravy, výroby, byla hodnocena zainteresovanými pracovníky obou závodů velice kladně, nebyla žádná rivalita. Hodinky s kolíčkovým krokem byly uvažovány jako levnější a tím i dostupnější, v té době, zákazníkům méně náročným a hodinky s kotvovým krokem pro náročnější uživatele.
Adamovské strojírny, n.p. v Adamově v té době měly plně využitou výrobní kapacitu z oboru jemné mechaniky, přemístěnému v r. 1950 do Adamova. Vývojem a osvojováním výroby náramkových hodinek se připravovala zajištěnost práce a využití výrobního zařízení při eventuálním ukončení stávající sériové výroby, ke kterému došlo, jak je uvedeno v úvodu citovaném materiálu, v r. 1960.
Výroba náramkových hodinek s kolíčkovým krokem v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově rozhodnutím ministerstva všeobecného strojírenství nebyla povolena (i když v NDR byly vyráběny v milionových počtech), veškerá technická dokumentace byla předána do Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují, ve kterém byl dokončován vývoj a následně zahajována výroba náramkových hodinek s kotvovým krokem.
Nám pamětníkům v Adamovských strojíren, pracujícím v té době v oboru jemné mechaniky není známo, že by se v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově uvažovalo o duplicitní výrobě náramkových hodinek s kotvovým krokem podle technické dokumentace z Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují.
Naopak následně v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově, byly z oboru jemné mechaniky vyvinuty a výrobou prototypů ověřeny následující výrobky:
páčkové úchylkoměry tzv. pupitasy
číselníkové úchylkoměry ADAST se stavitelným číselníkem (s dělením 0,01 mm) a též se stavitelným číselníkem s ouškem s udělenou normou ČSN 1812. Odbyt zajišťoval Odbyt strojů a nářadí, n.p. Praha – Karlín, Invalidovna, pavilon C.
Žel, příkazem Ministerstva všeobecného strojírenství, sériová výroba v Adamově byla zastavena a veškerá technická dokumentace byla předána do Sometu, n.p. v Teplicích – Lázně v Čechách, kteří dlouhou řadu let úspěšně vyráběly tzv. „indikátory“.
dle technické dokumentace Meopty, n.p. Přerov sériovou výrobou zajišťována výroba a dodávky fotouzávěrek pro fotoaparáty, zrcadlovek Flerareta, pro zmíněnou Meoptu, n.p. Přerov
vestavné kroky, dle dokumentace Chromotechny, n.p. Šternberk
vývoj a výroba počítadel pro elektrické sporáky, spínací hodiny a další výrobky
V r. 1960 se v Adamovských strojírnách započala s výrobou regulačních a řídících přístrojů pro chladírenskou a potravinářskou techniku včetně termostatů pro chladničky fy. CALEX, n.p. Zlatých Moravcích na Slovensku a termostatů Mikrotechny, n.p. Modřany u Prahy. Z nedostatku kapacity výrobních prostředků, byla tato výroba po určité době přesunuta do provozu, uvolněného v bývalých prostorách Zbrojovky ve Vyškově, který se po čase stal samostatným závodem ve Vyškově. Jedním z nejprestižnějších sortimentů byly přístroje pro 2000 tuny chladírenské říční stroje pro export do Sovětského svazu s chladírenskou technikou z ČKD, n.p. Choceň, vyvinutou hlavním inženýrem Krautem, kompletované na vyrobených lodích v slovenských loděnicích, n.p. Gábova Steinera v Komárně. Říční provoz je pro přístroje mnohem náročnější než pro mořské lodě.
Jak již bylo uvedeno, rovněž se započalo s výrobou a pokračováním vývoje oboru měrné a čerpací techniky, který se stal jedním z nosných oborů Adamovských strojíren, n.p. v Adamově s exportem do řady socialistických zemí s velmi přísnými požadavky na spolehlivost, životnost, minimální náročnost na servis a údržbu a na provoz v extrémních přírodních podmínkách.
Získané zkušenosti z činnosti vývojářů a výrobců v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově z oboru jemné mechaniky byly využity při vývoji a výrobě oboustranných válečkových počítadel (komputorů) pro výdejní stojany ADAST a na export s roční výrobou celou řadu let kolem 50.000 kusů.
Toto pojednání nás přimělo zpracovat pro upřesnění několika nepřesností v úvodu citovaném zveřejnění na internetu, zejména poslední stránky. Jistě se autor článku Tomášek se nebude na nás za to zlobit, díky a všechna čest jsou za jeho zpracované pojednání, což nás vedlo k zavzpomínání a doplnění skutečností, které proběhly za našeho života. Čest a díky všem pracovníkům, nejen v jednání uvedeným, za jejich obětavost a um, za jejich „zlaté české ručičky“, nadšenců, kteří toto vše a v převážné míře zdarma vykonali.
Když pojedete vlakem z Prahy do Brna, pohleďte vlevo za Blanskem před Adamovem na závod u řeky Svitavy, na závod Adamovské strojírny s dřívějšími cca 8000 pracovníky, s více než 600 letou železářskou tradicí, který se proslavil svými výrobky ve světě, jak je dnes mrtvým závodem s cca 120 pracovníky závody ADAST Systems, zabývajícím se výrobou výdejních stojanů pro čerpací stanice pohonných hmot.
Karel Šír Bohumil Válka
Při brouzdání na internetu, náhodou při najetí na Google, jsme objevili text cz hodinky Adast a zaujal nás druhý odstavec, znějící „Zapomenutá historie – české hodinky ADAST“.
Jelikož jsme jedněmi z posledních žijících bývalých pracovníků Adamovských strojíren, n.p. Adamov u Brna, kteří byli přímými aktéry zmíněného vývoje a výroby jemné mechaniky od r. 1950 v AS do jejího ukončení v r. 1960, oceňujeme značnou objektivnost zveřejněného pojednání, pramenícího z citovaného článku Ing. Zdeňka Martínka, hlavního konstruktéra Chronotechny, n.p. v Novém Městě nad Metují. Přes to si dovolujeme několik upřesnění a doplnění:
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 konstruktéry zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
čili první náramkové hodinky, a to s kolíčkovým krokem a centrální vteřinovou ručičkou, byly v Československé republice vyrobeny v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově. Současně v Chronotechně v Novém Městě nad Metují byl dokončován vývoj náramkových hodinek s kotvovým krokem a mimostřednou vteřinovou ručičkou.
Pokračování
Přitom spolupráce odborníků z vývoje, technologické přípravy, výroby, byla hodnocena zainteresovanými pracovníky obou závodů velice kladně, nebyla žádná rivalita. Hodinky s kolíčkovým krokem byly uvažovány jako levnější a tím i dostupnější, v té době, zákazníkům méně náročným a hodinky s kotvovým krokem pro náročnější uživatele.
Adamovské strojírny, n.p. v Adamově v té době měly plně využitou výrobní kapacitu z oboru jemné mechaniky, přemístěnému v r. 1950 do Adamova. Vývojem a osvojováním výroby náramkových hodinek se připravovala zajištěnost práce a využití výrobního zařízení při eventuálním ukončení stávající sériové výroby, ke kterému došlo, jak je uvedeno v úvodu citovaném materiálu, v r. 1960.
Výroba náramkových hodinek s kolíčkovým krokem v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově rozhodnutím ministerstva všeobecného strojírenství nebyla povolena (i když v NDR byly vyráběny v milionových počtech), veškerá technická dokumentace byla předána do Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují, ve kterém byl dokončován vývoj a následně zahajována výroba náramkových hodinek s kotvovým krokem.
Nám pamětníkům v Adamovských strojíren, pracujícím v té době v oboru jemné mechaniky není známo, že by se v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově uvažovalo o duplicitní výrobě náramkových hodinek s kotvovým krokem podle technické dokumentace z Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují.
Naopak následně v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově, byly z oboru jemné mechaniky vyvinuty a výrobou prototypů ověřeny následující výrobky:
páčkové úchylkoměry tzv. pupitasy
číselníkové úchylkoměry ADAST se stavitelným číselníkem (s dělením 0,01 mm) a též se stavitelným číselníkem s ouškem s udělenou normou ČSN 1812. Odbyt zajišťoval Odbyt strojů a nářadí, n.p. Praha – Karlín, Invalidovna, pavilon C.
Pokračování
Žel, příkazem Ministerstva všeobecného strojírenství, sériová výroba v Adamově byla zastavena a veškerá technická dokumentace byla předána do Sometu, n.p. v Teplicích – Lázně v Čechách, kteří dlouhou řadu let úspěšně vyráběly tzv. „indikátory“.
dle technické dokumentace Meopty, n.p. Přerov sériovou výrobou zajišťována výroba a dodávky fotouzávěrek pro fotoaparáty, zrcadlovek Flerareta, pro zmíněnou Meoptu, n.p. Přerov
vestavné kroky, dle dokumentace Chromotechny, n.p. Šternberk
vývoj a výroba počítadel pro elektrické sporáky, spínací hodiny a další výrobky
V r. 1960 se v Adamovských strojírnách započala s výrobou regulačních a řídících přístrojů pro chladírenskou a potravinářskou techniku včetně termostatů pro chladničky fy. CALEX, n.p. Zlatých Moravcích na Slovensku a termostatů Mikrotechny, n.p. Modřany u Prahy. Z nedostatku kapacity výrobních prostředků, byla tato výroba po určité době přesunuta do provozu, uvolněného v bývalých prostorách Zbrojovky ve Vyškově, který se po čase stal samostatným závodem ve Vyškově. Jedním z nejprestižnějších sortimentů byly přístroje pro 2000 tuny chladírenské říční stroje pro export do Sovětského svazu s chladírenskou technikou z ČKD, n.p. Choceň, vyvinutou hlavním inženýrem Krautem, kompletované na vyrobených lodích v slovenských loděnicích, n.p. Gábova Steinera v Komárně. Říční provoz je pro přístroje mnohem náročnější než pro mořské lodě.
Jak již bylo uvedeno, rovněž se započalo s výrobou a pokračováním vývoje oboru měrné a čerpací techniky, který se stal jedním z nosných oborů Adamovských strojíren, n.p. v Adamově s exportem do řady socialistických zemí s velmi přísnými požadavky na spolehlivost, životnost, minimální náročnost na servis a údržbu a na provoz v extrémních přírodních podmínkách.
Pokračování
Získané zkušenosti z činnosti vývojářů a výrobců v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově z oboru jemné mechaniky byly využity při vývoji a výrobě oboustranných válečkových počítadel (komputorů) pro výdejní stojany ADAST a na export s roční výrobou celou řadu let kolem 50.000 kusů.
Toto pojednání nás přimělo zpracovat pro upřesnění několika nepřesností v úvodu citovaném zveřejnění na internetu, zejména poslední stránky. Jistě se autor článku Tomášek se nebude na nás za to zlobit, díky a všechna čest jsou za jeho zpracované pojednání, což nás vedlo k zavzpomínání a doplnění skutečností, které proběhly za našeho života. Čest a díky všem pracovníkům, nejen v jednání uvedeným, za jejich obětavost a um, za jejich „zlaté české ručičky“, nadšenců, kteří toto vše a v převážné míře zdarma vykonali.
Když pojedete vlakem z Prahy do Brna, pohleďte vlevo za Blanskem před Adamovem na závod u řeky Svitavy, na závod Adamovské strojírny s dřívějšími cca 8000 pracovníky, s více než 600 letou železářskou tradicí, který se proslavil svými výrobky ve světě, jak je dnes mrtvým závodem s cca 120 pracovníky závody ADAST Systems, zabývajícím se výrobou výdejních stojanů pro čerpací stanice pohonných hmot.
Karel Šír Bohumil Válka
Část1
Při brouzdání na internetu, náhodou při najetí na Google, jsme objevili text cz hodinky Adast a zaujal nás druhý odstavec, znějící „Zapomenutá historie – české hodinky ADAST“.
Jelikož jsme jedněmi z posledních žijících bývalých pracovníků Adamovských strojíren, n.p. Adamov u Brna, kteří byli přímými aktéry zmíněného vývoje a výroby jemné mechaniky od r. 1950 v AS do jejího ukončení v r. 1960, oceňujeme značnou objektivnost zveřejněného pojednání, pramenícího z citovaného článku Ing. Zdeňka Martínka, hlavního konstruktéra Chronotechny, n.p. v Novém Městě nad Metují. Přes to si dovolujeme několik upřesnění a doplnění:
Část2
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 konstruktéry zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
čili první náramkové hodinky, a to s kolíčkovým krokem a centrální vteřinovou ručičkou, byly v Československé republice vyrobeny v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově. Současně v Chronotechně v Novém Městě nad Metují byl dokončován vývoj náramkových hodinek s kotvovým krokem a mimostřednou vteřinovou ručičkou.
Část3
Přitom spolupráce odborníků z vývoje, technologické přípravy, výroby, byla hodnocena zainteresovanými pracovníky obou závodů velice kladně, nebyla žádná rivalita. Hodinky s kolíčkovým krokem byly uvažovány jako levnější a tím i dostupnější, v té době, zákazníkům méně náročným a hodinky s kotvovým krokem pro náročnější uživatele.
Adamovské strojírny, n.p. v Adamově v té době měly plně využitou výrobní kapacitu z oboru jemné mechaniky, přemístěnému v r. 1950 do Adamova. Vývojem a osvojováním výroby náramkových hodinek se připravovala zajištěnost práce a využití výrobního zařízení při eventuálním ukončení stávající sériové výroby, ke kterému došlo, jak je uvedeno v úvodu citovaném materiálu, v r. 1960.
Výroba náramkových hodinek s kolíčkovým krokem v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově rozhodnutím ministerstva všeobecného strojírenství nebyla povolena (i když v NDR byly vyráběny v milionových počtech), veškerá technická dokumentace byla předána do Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují, ve kterém byl dokončován vývoj a následně zahajována výroba náramkových hodinek s kotvovým krokem.
Část4
Nám pamětníkům v Adamovských strojíren, pracujícím v té době v oboru jemné mechaniky není známo, že by se v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově uvažovalo o duplicitní výrobě náramkových hodinek s kotvovým krokem podle technické dokumentace z Chronotechny, n.p. Nové Město nad Metují.
Naopak následně v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově, byly z oboru jemné mechaniky vyvinuty a výrobou prototypů ověřeny následující výrobky:
páčkové úchylkoměry tzv. pupitasy
číselníkové úchylkoměry ADAST se stavitelným číselníkem (s dělením 0,01 mm) a též se stavitelným číselníkem s ouškem s udělenou normou ČSN 1812. Odbyt zajišťoval Odbyt strojů a nářadí, n.p. Praha – Karlín, Invalidovna, pavilon C.
Část5
Žel, příkazem Ministerstva všeobecného strojírenství, sériová výroba v Adamově byla zastavena a veškerá technická dokumentace byla předána do Sometu, n.p. v Teplicích – Lázně v Čechách, kteří dlouhou řadu let úspěšně vyráběly tzv. „indikátory“.
dle technické dokumentace Meopty, n.p. Přerov sériovou výrobou zajišťována výroba a dodávky fotouzávěrek pro fotoaparáty, zrcadlovek Flerareta, pro zmíněnou Meoptu, n.p. Přerov
vestavné kroky, dle dokumentace Chromotechny, n.p. Šternberk
vývoj a výroba počítadel pro elektrické sporáky, spínací hodiny a další výrobky
Část6
V r. 1960 se v Adamovských strojírnách započala s výrobou regulačních a řídících přístrojů pro chladírenskou a potravinářskou techniku včetně termostatů pro chladničky fy. CALEX, n.p. Zlatých Moravcích na Slovensku a termostatů Mikrotechny, n.p. Modřany u Prahy. Z nedostatku kapacity výrobních prostředků, byla tato výroba po určité době přesunuta do provozu, uvolněného v bývalých prostorách Zbrojovky ve Vyškově, který se po čase stal samostatným závodem ve Vyškově. Jedním z nejprestižnějších sortimentů byly přístroje pro 2000 tuny chladírenské říční stroje pro export do Sovětského svazu s chladírenskou technikou z ČKD, n.p. Choceň, vyvinutou hlavním inženýrem Krautem, kompletované na vyrobených lodích v slovenských loděnicích, n.p. Gábova Steinera v Komárně. Říční provoz je pro přístroje mnohem náročnější než pro mořské lodě.
Část7
Jak již bylo uvedeno, rovněž se započalo s výrobou a pokračováním vývoje oboru měrné a čerpací techniky, který se stal jedním z nosných oborů Adamovských strojíren, n.p. v Adamově s exportem do řady socialistických zemí s velmi přísnými požadavky na spolehlivost, životnost, minimální náročnost na servis a údržbu a na provoz v extrémních přírodních podmínkách.
Získané zkušenosti z činnosti vývojářů a výrobců v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově z oboru jemné mechaniky byly využity při vývoji a výrobě oboustranných válečkových počítadel (komputorů) pro výdejní stojany ADAST a na export s roční výrobou celou řadu let kolem 50.000 kusů.
Část 8
Toto pojednání nás přimělo zpracovat pro upřesnění několika nepřesností v úvodu citovaném zveřejnění na internetu, zejména poslední stránky. Jistě se autor článku Tomášek se nebude na nás za to zlobit, díky a všechna čest jsou za jeho zpracované pojednání, což nás vedlo k zavzpomínání a doplnění skutečností, které proběhly za našeho života. Čest a díky všem pracovníkům, nejen v jednání uvedeným, za jejich obětavost a um, za jejich „zlaté české ručičky“, nadšenců, kteří toto vše a v převážné míře zdarma vykonali.
Když pojedete vlakem z Prahy do Brna, pohleďte vlevo za Blanskem před Adamovem na závod u řeky Svitavy, na závod Adamovské strojírny s dřívějšími cca 8000 pracovníky, s více než 600 letou železářskou tradicí, který se proslavil svými výrobky ve světě, jak je dnes mrtvým závodem s cca 120 pracovníky závody ADAST Systems, zabývajícím se výrobou výdejních stojanů pro čerpací stanice pohonných hmot.
Karel Šír Bohumil Válka
Část2A
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 konstruktéry zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
Část 2B
čili první náramkové hodinky, a to s kolíčkovým krokem a centrální vteřinovou ručičkou, byly v Československé republice vyrobeny v Adamovských strojírnách, n.p. v Adamově. Současně v Chronotechně v Novém Městě nad Metují byl dokončován vývoj náramkových hodinek s kotvovým krokem a mimostřednou vteřinovou ručičkou.
Část2A
vývoj citovaných hodinek byl skutečně zahájen v únoru 1956 a dokončen v červenci 1956 zpracováním technické dokumentace pro výrobu prototypů zmíněných 20 ks a 50 ks následné poloprovozní série. Vývoj uskutečnila skupina mladých konstruktérů, absolventů Vyšší průmyslové školy strojnické v Brně na Sokolské ul. 1 pod vedením zkušeného vedoucího konstruktéra ze Škodových závodů n.p. v Plzni, Ladislava Sobotky, který v r. 1950 přešel s novou výrobou do Adamovských strojíren, n.p. do Adamova. Čili za 5 měsíců práce ve volném čase, až po 15. hod. byla dle zpracované technické dokumentace ve vývojové dílně vedené Františkem konstruktéry Pucholdem, jeho spolupracovníky a jím samotným, v lednu 1957, tj. za 7 měsíců vyrobena prototypová série 20 ks náramkových hodinek. Potom následovala ještě výroba poloprovozní série 50 kusů.
Dotaz na pány Šíra a Válku. Je možné mi poskytnout nějaké informace o dělostřeleckých zapalovačích, vyráběných v Adamově a Novém Boru v 50tých letech? Děkuji