Chronomag.cz

Rolex Milgauss 116400 GV

Vydáno 20. 1. 2009, autor redakce

Recenzi napsal člen Chronomag fóra INA. Většinu fotografií zvětšíte kliknutím.

Rolex a já...
Jako sběrateli a velkému fandovi mechanických hodinek mi bylo celkem jasné, že dříve či později si nějaké ty Rolexky "musím" pořídit. A to nejen kvůli jejich pověstnému preciznímu zpracování, kvalitním materiálům, ale také hlavně kvůli jejich rozsáhlé inovátorské historii. Na Rolexu je mi velmi sympatické, že nejsou členem žádného sdružení firem typu Swatch Group a že jako jeden z velmi mála výrobců hodinek si vyrábí všechno sám, včetně potřebných materiálů (ocelových slitin atd.).

Na druhou stranu jsem měl s Rolexem obecně hned několik „psychologických" problémů:

• Rolex je "profláklý" - Rolex je jedna z nejvíce známých značek hodinek vůbec
• Rolex je masový výrobce hodinek, denně vyrobí ~2000ks hodinek denně.

Ve srovnání s Omegou, která je na tom stejně co se známosti a množství produkce tyče, je pro mně Rolex v trochu horší pozici. To kvůli obecnému mínění lidí, které se dá rozdělit na dva tábory:

• Lidé nepostižení „chrono-chorobou - běžný typ člověka, který se o hodinky nikterak nezajímá, a má je pouze jako věc k zobrazování času a nebo je dokonce nemá vůbec
• Většina návštěvníků tohoto serveru a přilehlého diskuzního fóra

Lidé z první skupiny většinou nerozeznávají kvality, značky a ani jejich přibližné ceny hodinek. Z reklamních, seriálových či románových masáží má jen zafixováno, že Rolex je vrcholem luxusu a v podstatě nic lepšího neexistuje. Proto všeobecné povědomí těch, co je nemají je, že se na jejich majitele automaticky koukají jako na snoby. Je to ale také dáno tím, že právě ta druhá část lidi z této „nepostižené" skupiny, která na tyto hodinky má, si je kupuje s tím, že mají „nejlepší hodinky na světě" a díky tomu se považují za něco více než ti bez nich. To je právě ten hlavní problém, který mi na Rolexu vadí, i když samotné hodinky za to pochopitelně nemohou.

Můj vlastni pohled na Rolex je ten, že jde jen a pouze o hodinky s výbornou historií a velmi kvalitním zpracováním. Rozhodně pro mě nejsou žádným ukazatelem snobství či čehokoliv podobného, protože z mého pohledu je to nesmysl. Jednak existuje spousta značek a modelů, které jsou klasifikovány jako lepší a dražší, a stejně tak si jeden den mohu obléci Rolex a druhý den Prim Sport 1 a neznamená to přece nějaký můj úpadek či naopak vzestup.

U Rolexu vnímám poněkud strmější hranice celkové líbivosti (oblíbenosti) u nás zasvěcených, než u druhých značek (neplatí pro Panerai, tam je to ještě strmější…). V praxi to tedy znamená, že nás „chronopostižené" je možné jednoduše rozdělit také jen na dvě skupiny a to podle velmi jednoduchého klíče – líbí / nelíbí (čili mám rád / nemám rád). Tím netvrdím, že by ta skupina, která patří do kategorie „nelíbí / nemám rád" nějak značku Rolex odsuzovala, většina z nich ji respektuje díky její bohaté historii, ale jak se nechávají slyšet, tak by žádný z modelu Rolexu nechtělo a ti ortodoxnější by je dokonce nenosilo ani zadarmo…;-).

Já se počítám také do skupiny těch, co se jim ta nablýskaná krása od Rolexu moc nelíbí. Mým jediným favoritem z produkce Rolex byl legendární Chronograph Daytona v oceli. Jejich ostatní modely mi připadají až příliš podobné jeden druhému. Ciferníky jsou příliš popsané, většina modelů má na můj vkus malý průměr pouzdra a lupu na sklíčku mám ještě v živé paměti z hodinek, které nosíval můj dědeček. Modely s lupou (bohužel většina) mi připadají jako pro dříve narozené. A navíc, když už chci vidět velké datum, tak ne přes lupu, ale jako komplikaci „Big Date". V neposlední řadě velkým problémem Rolexu je to, že jeho modely jsou nejkopírovanější ze všech značek a to nejen asijskými padělateli hodinek, ale inspiraci u něj hledají i renomovanější firmy. Důsledkem výše uvedeného je, že tolik typické Rolex ručičky či barevné lunety nemůžu vidět ani na jeho vlastních modelech…

Proto mě také velmi potěšilo představení nového modelu, který se přece jen liší od standardní konzervativní produkce Rolexu. S postupem času se mi tento model zalíbil natolik, že jsem se rozhodl k jeho nákupu. Koupí těchto hodinek jsem získal přesně to, co jsem od Rolexu chtěl – trochu netradiční a velmi kvalitní hodinky s bohatou historií.

Něco málo z historie modelu Milgauss
Model Rolex Milgauss z řady Oyster Perpetual byl poprvé představen v roce 1954 a vůbec ne náhodou to bylo právě v roce, kdy bylo poblíž Ženevy otevřeno nové Evropské středisko jaderného výzkumu - CERN (Counseil European pour la Recherche Nuclearire). V tomto středisku si například hrají s tím obřím urychlovačem částic LHC (Large Hadron Collider).

Hodinky si u Rolexu objednal samotný CERN jako antimagnetické hodinky, které by mohli používat jeho vědečtí pracovníci v laboratořích. První model tedy nebyl zpočátku určen pro širokou veřejnost. První model nesl označení 6541, vycházel z modelu Submariner a měl průměr pouzdra 38mm. Používaly se do něj kalibry 1065M, 1066M a 1080. Od prvopočátku byl tento model vybaven velmi zajímavým a netradičně řešeným tvarem sekundové ručičky, která byla ve formě blesku. Odolnost proti magnetizmu byla zajištěna použitím nemagnetických slitin a zapouzdřením strojku do pláště z měkké litiny tzv. Faradayovy klece (použito pro číselník a druhé vnitřní víčko).

Další model č. 6543 byl zajímavý tím, že celý jeho krokový mechanizmus byl vyroben z nemagnetických slitin a tedy ochrana Faradayovou klecí kolem strojku byla zbytečná. James Dowling (spoluautor slavné knihy "The Best of Times: Rolex Wristwatches") uvádí, že tohoto modelu bylo vyrobeno pouze ~80 kusů. Podle nízkého počtu vyrobených kusů a protože další modely pokračovaly v používání Faradayovy, klece si myslím, že tento model byl spíše slepou uličkou.

Začátkem 60-tých let byl vypuštěn další model s č. 1019, který měl rozměr pouzdra 38mm a uvnitř se ukrýval kalibr 1580. Tento model měl vícero číselníkových variant, ale pouze v černá a stříbrná barvě číselníku. Samozřejmostí byla i konfigurace číselníku tzv. CERN, tedy ta, kdy na číselníku a ručičkách nesměl být použit žádný luminiscenční materiál. Bylo to z toho důvodu, že v tehdejší době se používaly k luminiscenci radioaktivní látky (např. Tritium). Vědečtí pracovníci CERNu pracovali běžně s radioaktivními látkami a bylo tedy vyloučeno, aby byli ještě vystaveni nějakému dodatečnému a zbytečnému ozařování (byť minimálnímu) z hodinek. Druhým důvodem byla obava z ovlivnění přístrojů a zkreslení výsledků při jejich bádání v laboratořích.

Po uvedení na veřejný trh si žádný z modelů Milgauss nikdy nezískal mnoho příznivců z řad běžných spotřebitelů a byl to nejhůře prodávaný model Rolexu. Následkem bylo ukončení sériové výroby v roce 1976.  Poté byl model vyráběn pouze na zakázku a to ještě při naakumulování vícero objednávek. V roce 1988 byl z výrobního programu vyřazen úplně. V dnešní době jsou tyto vintage modely právě naopak velmi vysoce ceněny a žádány mezi sběrateli. Nejcennější jsou právě modely vyrobené speciálně pro CERN.

Současnost
V předloňském roce (2007) byl v Basileji představen návrat modelu Milgauss zpět do kolekce Rolex. Model byl uveden hned ve třech variantách - s černým číselníkem a bílými indexy, s bílým číselníkem a oranžovými indexy a třetí model s černým číselníkem, částečně oranžovými indexy a se zeleným safírovým sklíčkem.
Jak již z historie modelu a především z jeho názvu vyplývá, hlavni předností těchto hodinek je právě jejich magnetická rezistence.

Slovíčko Milgauss je odvozenina od francouzského slova "mille", což znamená "jeden tisíc" a slova "gauss" a to je CGS jednotka pro magnetickou indukci. Hodinky tedy odolají magnetickému poli s indukcí 1000 gauss (1gauss=0.0001 T - Tesla). Pro srovnání: 

• Zemské magnetické pole na povrchu má od ~0.3 gaussu do 0.6 gaussu
• Malý feritový magnet (běžný, černý „ledničkový") má ~100 gaussů
• Malý neodymový magnet (označovaný též NIB, takový ten stříbrný) má již ~1500 gaussů

Podle mezinárodního standardu ISO 764 „Horology - Magnetic resistant watches" (ekvivalent německé normy DIN 8309) jsou za antimagnetické považovány takové hodinky, které nemají odchylku větší než 30s za den při intenzitě magnetického pole 4800 A/m, tedy cca 60 gaussů, což je zhruba 17x méně než je schopen vydržet Rolex Milgauss.

Inovace
Rolex dokázal dosáhnout tak vysoké rezistence díku tomu, že celý strojek zapouzdřil do Faradayovy klece, která zajistí hodinkám ochranu do 800 gaussů. Další vyšší ochranu zajistí nová speciální nemagnetická slitina vyvinutá samotnou firmou Rolex pod názvem Parachrom-Blu, která je použita pro výrobu vlásku setrvačky. Unikátní je také krokové kolo, které je z velmi esoterického materiálu – amorfního nikl-fosforu.

Ačkoliv je vlásek srdcem hodinek, patří k nejvíce přehlíženým součástkám. Podobně jako lidské srdce i vlásek vteřinu za vteřinou plní svoji životní funkci. Vlásek musí být velmi přesně vyvážen a při nošení hodinek se musí vyrovnat nejen se změnami poloh, ale i teploty (většinou je nám zima na ruce).

Pokud chceme dosáhnout dlouhodobé přesnosti strojku 1-2 vteřiny denně a tuto přesnost udržet nejen v ideálních podmínkách je to podobné jako snažit se zasáhnout terč o průměru jednoho palce ze vzdálenosti jedné míle. Tím se dostáváme k tomu, co odlišuje tradiční hodinářské značky od zbytku konkurence.

Zatímco konkurence přichází s inovacemi převážně v designu pouzdra, ručiček a ciferníku hodinek, tradiční výrobci se snaží kontruovat stale lepší hodinky a strojky. Rozdíl mezi hodinkami Rolex za 6000 USD a Invictou se švýcarskou Etou za 400 USD je částečně způsoben i náklady na vývoj, které s sebou nové inovace nesou.

Teorie a praxe navrhování a výroby vlásků se za posledních 500 let příliš nezměnila. Tvar vlasce, který se dnes většinou používá, je starý 200 let a i materiálové složení je téměř stejné jako před 80 lety kdy Charles-Edouard Guillaume vyvinul slitinu Elinvar, za kterou dostal Nobelovu cenu.

Elinvar obsahuje 59% železa, 36% niklu a 5% chromu. Má poměrně vysokou odolnost proti působení magnetického pole a je velmi odolný oproti korozi. Oproti běžným ocelovým vláskům neztrácí elasticitu s růstem teploty. Pokud vlásek ztratí elasticitu, setrvačka se začne pohybovat pomaleji a dojde ke zpoždění hodinek. Pro přesné hodinky a chronometry se musí používat tedy materiály s nízkým koeficientem tepla jako již zmiňovaný Elinvar nebo Nivarox. Pokud se tedy rozhodujete mezi dvěma strojky Ety nebo Unitasu a jeden z nich má v popisu uvedenu slitinu Nivarox, víte jaký si vybrat. Termo kompenzace také může být řešena na úrovni setrvačky.

Poměrně dobrá odolnost slitiny Elinvar proti magnetickému poli má svůj protipól v horší odolnosti proti nárazům. Tento problém se řešil nárazuvzdorným uložením setrvačky (Kif-Flector, Incabloc atd).

Cílem firmy Rolex bylo vyrobit takový vlasec, který bude odolný jak proti nárazům, tak proti změnám teploty a i magnetismu. Správnou slitinu našli v Niobiu (85%) a Zirkoniu (15%). Oba dva kovy sousedí v periodické tabulce prvků. Niobium má atomové číslo 41 a Zirconium 40. 95% světové produkce Zirkonia se spotřebuje pro výrobu palivových článků jaderných elektráren, Niobium se používá jako legovací přísada ocelí. Zirkon (ZrO2) je díky vysoké tvrdosti a lomivosti světla oblíbený a velice levný šperkařský kámen.

Oba dva materially se při výrobě slévají ve vakuu při teplotě 2400°C v peci pod napětím 5000V po dobu 20 minut. Celý proces musí proběhnout 3x než jsou oba dva materiály dokonale spojeny. Jakmile je prut nově vzniklé slitiny vyjmut z pece, vzniklý material reaguje k kyslíkem a zmodrá. Shodou okolností získá stejný odstín modré jako tradičně modřené vlásky před 100 lety. Vzniklý prut slitiny je dlouhý cca 30cm a má váhu 380g a stačí na výrobu 10 000 vlásků. Celková výroba slitiny má 20-30% zmetkovost.

Tak a konečně slibovaná recenze:

Balení
Celé balení, ve kterém jsou hodinky dodány, se skládá ze světle zelenkavé kartonové krabice, která v sobě ukrývá kožený či koženkový zelený box se zajímavým profilováním na vrchní straně a „zlatou" Rolex korunkou. Box je příjemně malý (v porovnání např. s IWC), což považuji za výhodu. „Firemní" barva Rolexu je zelená a tedy je všechno v zeleném duchu. Zelený manuál k hodinkám, zelená garanční karta v zeleném koženkovém pouzdře, zelená servisní knížka, zelenkavá leštící utěrka a na zelenkavé podušce odpočívají hodinky s červenou pečetí na řemínku.

Něco málo o materiálu hodinek
Materiál pouzdra i tahu je ocel třídy 904L. Rolex jako jediný výrobce hodinek používá pro sériovou výrobu ocel třídy 904L místo běžně používané 316L. Na toto téma se vede hodně diskusí, kde převažuje názor, že když Rolex používá 904L, tak bude lepší/tvrdší a hotovo. Zarytí zastánci Rolexu mi v tomto připadají trochu schizofrenní. Na jednu stranu tvrdí, že jejich hodinky jsou z pořádně tvrdé oceli a né z žádného bláta jako je 316L a na druhou stranu pláčou, že jejich hodinky resp. jejich lesklé části jsou hned plné vlasových škrábanců i při šetrném zacházení.

Mé stručné srovnání 904L s 316L po pročtení technické charakteristiky obou materiálů:

• Výhoda oceli 904L: výrazně vyšší odolnost proti kyselinám a chloridům i při vyšší teplotě a je tedy ideální pro diver modely
• Výhoda oceli 904L: díky vyššímu obsahu chromu je ocel 904L světlejší a dá se lépe vyleštit do vysokého lesku
• Nevýhoda oceli 904L: výrazně vyšší obsah niklu (2x a více) a tedy je nevhodná pro alergiky na nikl
• Nevýhoda oceli 904L: dražší a hůře obrobitelná
• Ocel 904L má stejnou tvrdost jako 316L resp. 316L má uváděnou maximální tvrdost ještě lehce vyšší (S316L: 70-95 HR B / S904L: 70-90 HR B ).

Z výše uvedeného si tedy myslím, že použití oceli 904L u Rolexu je čistě marketingový tah a snaha odlišit se od ostatních.

Pouzdro
Hodinky jsou poměrně vysoké, mají 13.2mm. Průměr pouzdra je 40mm bez korunky a 43mm s korunkou. Délka mezi stěžejkami je 42mm a celková délka do krajů nožiček je 49mm. Profil pouzdra je zaoblen směrem k ruce a díky tomu na ní hodinky velmi příjemně sedí.

Víčko hodinek je celkem netradičně zdobeno nápisy „Rolex Oyster" (2x), Milgauss (2x) a také „Rolex korunkou" (4x). Nápisy na víčku jsem kromě tohoto modelu zaznamenal pouze na Sea-Dwaller.

Vnitřní víčko je také označeno - a sice jako „B s šipkou nahoře", což je označení používané pro magnetickou indukci.

Luneta má kuželový tvar a spolu s pouzdrem je naleštěna do „zrcadlového lesku". Díky tomu hodinky působí decentně a elegantně. Vzhledem k použití vnitřního ochranného pouzdra je váha hodinek větší, než by se podle jejich vzhledu dalo očekávat. Moje kuchyňská digitální váha naměřila 158g.

 

Kalibr
Milgauss je vybaven in-house kalibrem vytvořeným speciálně pro tento model. Jde o kalibr 3131, který vznikl modifikací kalibru 3130. Jak se zmiňuji výše, kalibr je doplněn o Parachrom Blue vlásek a o speciální krokové kolo z antimagnetické slitiny. Tento automatický stojek má 31 kamenů a dosahuje rezervy nátahu 50h.

Přesnost
Jak je hrdě uvedeno na číselníku, jde o kalibr s chronometr certifikací a tedy denní odchylka by neměla být větší než -4/+6s. V balení tuto skutečnost dokládá pouze plastová červená pečeť, která byla přidělána k hodinkám. COSC certifikát bohužel není součástí balení ani dokumentace k hodinkám.

Měření přesnosti:

• Režim 1 - při celodenním nošení a při příchodu domů, odloženy do boxu sklíčkem nahoru: po 1 týdnu byla jejich průměrná denní odchylka ~ +1.3s.
• Režim 2 - při celodenním nošení a při příchodu domů, hodinky odloženy do natahovače: odchylka po pěti dnech je 1s, tedy průměrná denní odchylka ~ +0.2s.

Výsledek měření je v souladu s mojí osobní zkušeností i s jinými automaty – při odkládání do natahovače jdou hodinky přesněji. Můj závěr z toho tedy je, že hodinky jsou zřejmě seřizovány na plný nátah a proto průběžné „automatické" natahování svědčí jejich přesnosti.

Informace pro watchwinder: Kalibr 3131 se natahuje v obou směrech a pro plné natažení mu stačí 650 otáček za den.

Korunka
Šroubovací korunka systému „Twinlock" zajišťuje hodinkám vodotěsnost 100m. Díky tomu také hodinky zůstávají vlhkotěsné a prachotěsné i při vyšroubované korunce. Korunka má celkem tři polohy: 0 – zašroubovaná, 1 - vyšroubovaná a připravena pro manuální nátah, 2 - vytažená a připravena pro seřízení času – kalibr má hacking a tedy hodinky jdou seřídit přesně vůči referenčnímu času.

Korunka má průměr 7mm a je tedy o fous větší než standardní Rolex Twinlock korunky, což jednak prospělo manipulaci s ní a taktéž celkovému vzhledu hodinek. Ještě mě na ní zaujala jedna věc, která je mi jako puntičkáři velmi sympatická - korunka je po zašroubování vždy orientována na stejnou stranu a je vždy přesně vyrovnána vůči pouzdru.

 

Sklíčko
Tento model Milgaussu je označován modelovým číslem 116400GV, kde právě to GV znamená "glace verte" což může být z francouzštiny převedeno jako zelený led. Safírové sklíčko je opravdu krásně zelenkavé. Jeho barva je nejvíce patrná na jeho okraji a krásně se mění v závislosti na intenzitě osvětlení a úhlu pohledu na hodinky. To dodává hodinkám takový zajímavý až záhadný vzhled, který vás nutí se na ně dívat znova a znova...

GV model je jediný z rodiny Milgaussu, který nemá na sklíčku vyleptán malý symbol korunky na pozici 6.
Může to být dáno hned ze dvou důvodů. Prvním je, že vyleptaná korunka by narušovala lom světla a tedy zbarvení na okraji sklíčka. Druhý důvod může být to, že sklíčko je příliš křehké a mohla by se tím vážně narušit jeho pevnost.

Ostatně právě nepotvrzené zprávy ohledně výrobních problémů Rolexu s tímto zeleným safírovým sklíčkem a skutečnému zpomalení dodávek tohoto modelu na trh, měly za následek dlouhé čekací lhůty a vystřelení ceny až na trojnásobek. Dnes, zhruba po roce a půl od uvedení na trh, je čekací doba u nás na tento model cca 1 měsíc u autorizovaného prodejce a je nabízen za cenu nepřevyšující cenu katalogovou.

 

Sklíčko je vystouplé nad celkový profil hodinek a není nikterak chráněno lunetou. Jeho skutečnou tvrdost / křehkost prověří sám život resp. jejich první detailní seznámení s kovovými zárubněmi dveří...

Číselník
Průměr sklíčka je 32.7mm, průměr číselníku ještě o něco méně. Číselník je lemován „stříbrným" konickým distančním kroužkem, který je „zdoben" kolem dokola nápisem ROLEXROLEXROLEX, který je pouze přerušen na pozici 12h malou korunkou a na pozici 6h výrobním číslem hodinek. Z tohoto nápisu kolem číselníku jsem měl největší obavy, ale mohu říci, že není nikterak výrazný a na první pohled není vůbec vidět.

 

Číselník je pěkně vyvážený a prost všech rušivých elementů zasahujících do jeho souměrnosti. Absence datumovky je vzhledem k jeho designu jen výhodou. Jako pěkné oživení černého číselníku působí zvýraznění indexu oranžovou barvou na pozici 3,6 a 9. Tyto indexy jsou o trochu větší než ostatní bílé indexy. Na vnější straně indexů (blíže k plášti) jsou oranžová čísla představující minuty.

Sekundová ručička ve tvaru blesku je rovněž v oranžové barvě a přidává těmto hodinkám na atraktivním vzhledu. „Stříbrná" hodinová i minutová ručička má luminiscenční výplň a jsou to ty samé ručičky, které Rolex používá pro model Datejust.

Indexy jsou také luminiscenční a, jak je vidno z fotografie, oranžové indexy v noci svítí modře.

Luminiscence těchto hodinek však není nikterak světoborná. Čekal jsem lepší výsledek. Bezprostředně po nasvícení svítí opravdu krásně, ale bohužel jim to dlouho nevydrží. Již po ~20min v temnotě je intenzita svitu výrazně horší, klesne na cca 20%. Asi po 1,5h už ze vzdálenosti ~1.5m není vidět, že by hodinky svítily. Na bezprostřední vzdálenost je ještě díky zbytkové luminiscenci možno odečíst kolik je hodin, avšak po ~4h již nikoliv. A to je škoda. (v rámci testu nasvíceno 15min pod 100W žárovkou)

Tah
Milgauss je vybaven plným ocelovým tahem, skládající se zhruba z centimetrových článků. Střed tahu je vyleštěn do maximálního lesku a tedy výborně zapadá do celkové kompozice hodinek. Bohužel, tyto leštěné plochy také působí jako „magnety" na škrábance, ale s tím se musí počítat, to už k nošení hodinek tak nějak patří.

Šířka tahu u pouzdra je 20mm, šířka u spony 15.5mm. Spona tahu je z vnitřní strany opatřena třemi otvory pro zkrácení či prodloužení pouze posunem stěžejky ve sponě, tedy bez nutnosti ubírání/vkládání článku z/do tahu. Tento posun je ovšem velmi limitující a to od středové polohy ±5mm. Já jsem naštěstí tah nemusel nijak upravovat, hodinky mi hned seděly jak ulité. Obvod zápěstí mám ~195mm a tak si troufnu tvrdit, že tah bez ubírání/přidávání článku je vhodný pro zápěstí od 190mm do 200mm.

Specialitou a patentovanou novinkou u tohoto tahu je tzv. "Easy Link". Jedná se o speciální poslední článek u spony, který jde během sekundy „rozložit" a tah se o kousek (~4mm) prodlouží. Dobře je i to, že rozložený článek je celý kryt sponou a nenarušuje vzhled hodinek. Tato funkce přijde vhod hlavně v letním období, kdy zápěstí má tendenci otékat.

Jednu výtku bych k tomuto tahu přeci jen měl a to, že lze až příliš snadno rozepnout. 

 

Závěr
Přímý konkurent pro Milgauss je model Ingenieur Automatic od firmy IWC, u kterého je uvedena odolnost proti intenzitě magnetického pole do 80000A/m, což zhruba odpovídá magnetické indukci 1000gauss. Milovník magnetismu se tedy může mezi těmito dvěma modely rozhodovat zcela svobodně a záleží pouze na jeho vkusu.

Já jsem zvolil Milgauss GV a jsem s touto volbou velmi velmi spokojen.

Technické parametry:

• Materiál: Nerezová ocel 904L
• Průměr pouzdra: 40mm
• Kalibr: 3131
• Rubínů: 31
• Nátah: Perpetual - Automat
• Automatický směr nátahu: obousměrný
• Počet otáček na plný nátah: 650/den
• Rezerva nátahu: 50h
• Sklíčko: Zelený safír
• Vodotěsnost: 100m
• COSC certifikace
• Šířka tahu: 20mm
• Váha: 158g

Těm, kteří to skutečně dočetli až sem, děkuji za trpělivost ;-)

Autor:

• Člen Chronomag fóra INA

Zdroje: 

• Informace z historie čerpány z diskuzí na rolexforums.com
• Fotografie: autor textu
• Fotografie vintage Rolex Milgauss pochází ze serveru Ebay.com

Pro redakční systém upravil:

• Martin Šafránek

Milgauss|Parachrom|Rolex