Kari Voutilainen – nezávislý hodinář – 2. část

Kari Voutilainen – nezávislý hodinář – 2. část

KariV druhé části našeho pojednání o jednom z "mistrů hodinářského nebe" se blíže podíváme na jeho dva zajímavé modely. Prvním modelem bude Masterpiece Chronograph s velmi zajímavou inovací v podobě nového konceptu setrvačky. Druhým modelem jeho poslední výtvor, obdélníkový Chronometer 27. A nakonec pro Vás máme připraveno "exkluzivní" interview s Mistrem hodinářem.  První část článku si můžete přečíst zde.

Vydáno 13. 6. 2008, autor redakce

Masterpiece Chronograph

Po několika modelech především s Decimal Repeaterem a několika letech práce Kari v roce 2006 uveřejnil svůj první model chronografu - Masterpiece Chronograph. Říká o něm: "Při návrhu kalibru tohoto modelu jsem vycházel z některých opravdu starých kalibrů. Můj cíl byl navrhnout stroj, který se poučí z mnoha desetiletí používání chronograf  kalibrů a bude natolik kvalitně zpracován, aby vydržel v boji s desetiletími." V produkci pouhých deseti kousků v bílém zlatě tyto hodinky představily jednu podstatnou inovaci - tzv. "Carbontime oscillator". Tento patent byl za použití matematických analýz a ultramoderních materiálů v tajnosti vyvíjen šest let hodinářem, se kterým Kari spolupracuje také na výrobě ručně zpracovaných pouzder.

Masterpiece Chronograph

Co se tedy skrývá pod názvem "Carbontime oscillator"? Jedná se o vlásek vyrobený z kompozitního uhlíku a nepokoj vyrobený z průhledné keramiky. Oscilátorem je průhledný disk se zapuštěnými prstýnky závaží, kterým je slitina zlata a tantalu. Samotný disk je velmi lehký, proto bylo třeba těchto závaží. Díky nim je dosaženo potřebné váhy a tím i amplitudy a frekvence kmitu. Co tento nový koncept přináší? Kromě naprosté netečnosti ke zmagnetizování je to především výjimečná stálost v různých teplotách a tím pádem i vynikající přesnost celého strojku.

Masterpiece Chronograph

Chronometer 27

Posledním výtvorem je Chronometer 27. Jedná se o Kariho první obdélníkové hodinky. Jejich výjimečnost spočívá mimo jiné v použitém kalibru. Jedná se o kalibr navržený před několika desetiletími firmou Longines, který však nikdy nebyl dotažen do sériové výroby. Karimu se podařilo jej získat a na jeho základě postavil svůj Kalibr 27, který není pouhým oživením původního konceptu, ale doznal několika podstatných vylepšení. Více o něm, i o Kariho práci a životě přinášíme v (jak se dnes říká "exkluzivním" :) interview.

Chronometer 27

Chronometer 27

 

Interview

V rámci letošního veletrhu hodinek a šperků ve švýcarském Baselu jsme si připravily otázky pro několik firem a hodinářů, mezi nimi i pro Kariho Vountilainena. Zde je zkrácená verze našeho cca hodinového rozhovoru, který se i přes viditelnou únavu tohoto hodináře ( již po sedmi dlouhých dnech veletrhu) odehrával ve velmi přátelské atmosféře.

Kolik máte spolupracovníků? Pracujete sám, nebo v týmu?

V mé firmě je nás sedm. Čtyři hodináři, jeden mechanik, jeden člověk na dekoraci a jednu paní, co nám občas vypomáhá.

Zajímalo by mě, kolik hodinek doposud opustilo váš atelier - počítáte to?

Ne, nepočítám, ale odhadem je to kolem padesáti kusů. Tento rok bych rád počet rozšířil, odhaduji, že by se mohlo povést vyrobit celkově tak třicet hodinek.

Mohl byste nám říci více o svém posledním výtvoru - Chronometru 27? Je to rok vaší práce...

Ano... vždy jsem se chystal udělat čtvercové hodinky, ale myšlenka na tyto přišla před několika lety. Našel jsem kalibr, který byl vyvinut pro soutěže chronometrů v šedesátých letech a napadlo mě modifikovat ho a použít ho pro další svůj model. Co se týče samotného designu hodinek, měl jsem základní představu o tvaru - dlouhém, mírně zakřiveném, opisujícím tvar ruky. Tak vznikl onen prvek nerovnoměrné výšky mezi ciferníkem a sklíčkem, který mě přivedl na myšlenku "regulatoru" a středního vyvýšeného ciferníku.

Chronometer 27 na ruce

Co se onoho ciferníku týče - před nějakým časem jste byl v jednom z interview tázán ohledně používání hi-tech materiálů. Váš poslední výtvor je určitou inovací oproti klasickému přístupu k designu ciferníků. Vidíte se pokračovat tímto směrem - kombinováním nových materiálů a přístupů do vaší, jinak klasické, hodinařiny? Jste fascinován hi-tech materiály?

No fascinován... Jsem fascinován do té míry, dokud je jejich použití čisté. Pokud se můžeme poučit z historie - podívejte se například na starší hodinky, jejichž pouzdro bylo pozlacené. Dokud byly nové, byly krásné. Ale jakmile se jednou onosily, byly na nich škrábance a otěry, vypadaly hrozně - a problém je, že je poměrně složité jejich původní krásu restaurovat. Takže záleží spíše na tom jak ony nové materiály a postupy použijete. Proto především u pouzdra spoléhám na klasické materiály jako např. zlato.

Kolik kousků tohoto modelu jste zatím vyrobil?

Začínám s ním - zatím mám dvoje sebou zde a v plánuje ještě cca 8 kousků - bude to malá edice.

Jak dlouho musí zákazník čekat na hodinky z vašich rukou?

To záleží na modelu. U některých je to rok a půl, u jiných méně. Radši si ale beru rezervu alespoň půl roku, je velmi nepříjemné slíbit někomu datum a pak nebýt schopen - většinou kvůli čekání na doručení nějaké součásti - tento slib dodržet. Když je to dřív, zákazník je alespoň mile překvapen. :)

Znáte své zákazníky osobně? Zůstáváte s nimi v kontaktu déle? Jak vlastně vypadá váš "typický zákazník"? Je to sběratel, fanda hodinek či spíše bohatší podnikatel?

Většinu z nich znám, například zde na veletrhu je potkávám, stavují se u mě. S některými zůstávám i v přátelském kontaktu. Co se týče typického zákazníka, je to sběratel. Může být čímkoli - doktorem, podnikatelem atd, ale především je sběratelem. Je to někdo se zápalem pro mechanickou hodinařinu. To také určuje charakter tohoto konkrétního "trhu" - u nezávislých hodinářů nejde vzájemně o konkurenci, protože sběratelé většinou nekupují pouze jedny hodinky. Také se často navzájem znají, vytvářejí komunity, převážně díky internetu. To je také nejčastější cestou, jak mě lidé "objeví" - skrze odborná fóra či časopisy o "vyšší hodinařině".

Zajímalo by mě... Řada hodinářů musí toužit po tomto cíli - stát se "nezávislými hodináři", dělat vlastní hodinky. Jak je to těžké? Co člověk potřebuje k této práci krom šikovnosti, vize a zkušeností?

Tak především motivaci, lásku pro tuto práci. Musí vás motivovat vášeň pro hodinařinu, ne peníze. Pozornost není tak těžké získat díky internetu. Další věcí je mít svůj rukopis, ne sbírat tu zajímavý prvek, tam hezký nápad. Mít svou vlastní identitu, styl, podle kterého budete rozpoznáván.

Co člověk musí obětovat pro takovouto životní dráhu? Zbývá vám čas pro rodinu, přátele atd.?

Tak především je nutné si ujasnit co bude vaším koníčkem - bude to tato práce. :) To je jisté. Musíte do toho vložit mnoho času, osm hodin denně, pět dní v týdnu nestačí, často je to 14 hodin denně i s víkendy... Ano, obětovat člověk musí dost, ale odměnou je, že se vaše práce se pro vás stane radostí. Je to nadšení o kterém již nemluvíte jako o práci...

Děkujeme za váš čas.

 

Tolik o tomto hodináři, který se díky své preciznosti a lásce k řemeslu stal jedním z velmi ceněných postav současné hodinařiny. Příště se podíváme na neméně zajímavého nezávislého hodináře - Vianney Haltera.

Autoři:

Martin Šafránek (alias “safi”)



||||||

2 Komentářů k tomuto článku

Zanechte kometář

| Položky označené * jsou povinné.