Heuer AUTAVIA

Heuer AUTAVIA

Heuer AutaviaBurácení motorů, vůně benzínu, příběhy neobyčejného hrdinství, zlatá éra automobilových závodů. I těmito přídomky by se daly výstižně charakterizovat hodinky, které vám chci dnes představit. Jde také o hodinky, jejichž výrobce již dnes neexistuje. Tedy alespoň ne v té podobě, jako v době jejich vzniku. Inu takový je život...

Vydáno 20. 10. 2008, autor redakce

Už dlouhou dobu nebyla na chronomagu zveřejněna recenze vintage (tj. dnes už nevyráběných) hodinek. Díky členovi Kalifx z diskusního fóra chronomagu máte dnes možnost si přečíst velmi podařenou recenzi modelu Heuer AUTAVIA. Recenzi publikujeme v původní verzi, bez jazykové a redakční úpravy. Čtenářům přejeme příjemné čtení a autorovi výkonnou básnickou múzu, další recenze je zcela jistě na spadnutí.

Heuer Autavia detail

Všechny následující obrázky jsou proklikávací. Po kliknutí na obrázek se Vám zobrazí větší fotografie.

Historie
Asi bychom v dějinách motorismu (a dějinách závodů Formule 1 především) jen velmi těžko hledali hodinářskou firmu, která je spjata se světem rychlých kol více než Heuer. Tady je jen velmi krátké shrnutí historických dat, a to pouze těch, které nějak souvisí s automobilismem a modelem Autavia:

  • Edouard Heuer zakládá v roce 1860 hodinářskou firmu nesoucí jeho jméno
  • V roce 1911 Heuer obdržel patent na "Time of Trip", první palubní chronograf
  • V roce 1916 představuje Heuer stopky "Micrograph", měřící s přesností na setinu sekundy
  • V roce 1933 přichází Heuer s modelem Autavia. Jedná se o palubní hodiny, určené pro letectví a automobilismus. Z těchto oborů také pramení jejich název: "AUTos" a "AVIAtion"
  • V roce 1958 uvádí na trh modernizované řady palubních hodin (Master Time, Monte Carlo, Super Autavia, Sebring a Auto-Rallye), v jejichž výrobě pokračuje až do 80. let
  • Rok 1962 je rokem zrodu náramkových chronografů Autavia. První modely ze 60. let mají otočnou lunetu, černý ciferník, dvojici bílých subciferníků na "trojce" a "devítce" a manuální nátah (Valjoux 92). Jejich jméno je přirozenou reminiscencí na úspěch stejnojmenných palubních chronografů
  • Nejdůležitějším momentem nejen pro model Autavia, ale také pro samotný Heuer je rok 1969. V tomto roce přichází Heuer s prvním automatickým chronografem na světě. Není to však jen zásluha firmy Heuer, protože tento mechanismus je vyvíjen společně s Breitlingem a také se na projektu podílel Hamilton. V té době se sice ještě minimálně Movado/Zenith a Seiko pokoušeli o stejnou věc, ale většina odborníků soudí, že Breitling-Heuer (a slušelo by se připojit i Dubois Depraz jako tvůrce chronografického modulu) byli první, kdo oficiálně automatický chronograf uvedl na trh. To se stalo 3. března 1969. Šlo o kalibr 11, kalibr 12 (dvanáctihodinový chronograf), kalibr 14 (dvanáctihodinový chronograf a GMT funkce) a kalibr 15 (třicetiminutový chronograf). A právě kalibr 12 je symbolem zlaté éry automobilového sportu a je také spojován se slavnými jmény automobilismu, ale také filmového průmyslu. Steve McQueen a jeho modrá Monaca, bílé Autavie s černými subciferníky Švýcara Jo Sifferta, Clay Regazzoni a Heuer Silverstone
  • V roce 1974 zahajuje Heuer speciální promo akci společně s výrobcem cigaret Viceroy a uvádí na trh model Autávií (1163V), který je dodnes znám jako Autavia "Viceroy". Tyto hodinky stály 88 dolarů, ale bylo nutné odeslat určité množství cigaretových kuponů Viceroy. Tváří tohoto projektu byl závodník Rufus Parnell "Parnelli" Jones
  • Roku 1985 přestává společnost Heuer prakticky existovat. Heuer je koupen společností TAG (Techniques d'Avant Garde) Akrama Ojjeha. Nově vzniklá hodinářská firma nese název TAG Heuer
  • V roce 1999 se TAG Heuer stává součástí konsorcia LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), do kterého ještě patří z hodinářských firem Zenith, Hublot nebo Dior Watches.

A teď už konečně k samotným hodinkám
Ke svým Autáviím jsem se dostal na základě inzerátu na eBay, kde je prodával člověk podle podpisu žijící ve Zlíně. Tak jsem využil příležitosti (sám pocházím z Uherského Hradiště) a domluvil si s ním schůzku. Řekl jsem si, že zrovna vintage hodinky nechci kupovat aniž bych je viděl. A to přesto, že někde jinde by se daly koupit i za výhodnější cenu.

Heuer Autavia

Možná bych se měl ještě alespoň zmínit, proč jsem vlastně toužil právě po Autáviích. Už od dětství jsem miloval závody Formule 1 a to mě neopustilo až do současnosti. A mezi mé nejoblíbenější období patří konec 60. a první polovina 70. let. Zjevně jsem si tedy nemohl vybrat lepší model.

Ale zpátky k nákupu
Přestože jsem měl Autávie dlouhodobě pečlivě nastudovány, tak při osobním "setkání" jsem se do nich doslova zamiloval. Hodinky splňují všechny moje představy o designu, který u časomír preferuju. Po období přesvědčování sama sebe, že preferuji hodinky decentní, až nenápadné jsem musel kapitulovat a přiznat si, že opak je pravdou. Mám rád hodinky výrazné a nápadné. Po pokusech se světlým ciferníkem jsem si ujasnil, že černý je ten pravý a pokud má koketovat s dokonalostí, musí mít kontrastní (nejlépe bílo-perleťové) subciferníky s prolisem a ty musí být na pozici 3 a 9. A pokud možno musí mít hodinky výraznou otočnou lunetu (po nákupu Seamasterů jsem sice svoje přísně konkrétní požadavky korigoval už jen na černý ciferník a otočnou lunetu, ale chronograf přece jen o fous vede). Moje požadavky (tedy i s ohledem na rozumnou cenu) splňovaly tyto značky: Breitling (řada Navitimer Chrono-matic), Ollech & Wajs (dnes již nevyráběná, ale stále sehnatelná řada Aviation), starší NOS Zodiac a Heuer Autavia, Carrera, Monaco. A když jsem udělal konečný průsečík se svým koníčkem, jasně zvítězily Autávie.

Heuer Autavia

Zpět k samotným hodinkám
Heuer Autavia jsou hodinky, které byly na svou dobu poměrně mohutné. Mají v podélné ose 41 mm bez korunky a na výšku od nožiček k nožičkám měří dokonce 47 mm. Pravda, na dnešní poměry nic moc, ale ve své době šlo o opravdové obry. Když se dnes podívám například na film Le Mans, tak "siffertky" na ruce jednoho z jezdců působí téměř gigantickým dojmem. Umístění ovládacích prvků také není zrovna typické. Korunka je na levé straně, na pravé jsou pak tlačítka chronografu. Tato konstrukce vede mnohé prodejce na internetu k přesvědčení, že jde o hodinky pro leváky. Důvod tohoto rozmístění je však mnohem prozaičtější. V dnešní době je totiž s ohledem na různé módní, mnohdy až nepraktické designérské výstřelky těžko pochopitelné, že v jiných dobách existovala potřeba konstruovat hodinky praktické a především perfektně sloužící k danému účelu. A velký důraz byl při konstrukci Autávií kladen na stopování času při automobilových závodech. Proto umístění tlačítek chronografu na pravé straně. Prostě pro jejich pohodlné, rychlé a intuitivní ovládání. Korunka mezi nimi by mohla překážet. Ostatně reklamní materiály Heuer z té doby jistě s trochou nadsázky hovoří o tom, že díky automatickému strojku a také neobyčejné přesnosti na korunku vlastně nemusíte sáhnout.

Heuer Autavia

Autavie mají většinou otočnou lunetu, jejíž funkce se u jednotlivých modelů lišila. Jednou to bylo měření rychlosti, jindy přesnější měření času. Na mém modelu 1163 je luneta otočná pouze jedním směrem (doleva) a slouží k měření rychlosti. Aretace příjemně "klape" a posazení šipky na dvanáctce je u mých hodinek přesné. Luneta je bohužel tak trochu Achillovou patou těchto hodinek, protože bývá většinou ve špatném stavu, otlučená nebo v lepším případě "ohlazená". Luneta na mých hodinkách je sice ve velmi dobrém stavu, ale ani jí se poškození nevyhnulo. Na pozici 4 je odřenina, ale ačkoli jsem jinak hnidopich, tak v tomto případě mně nijak nevadí. Možná je to dáno celkovou výrazností a kontrastností hodinek, takže nabízejí dost jiných zrakových podnětů a člověk se nemusí tak moc fixovat na drobné nedostatky.

Heuer Autavia

Hodinky nemají vteřinovou ručičku pro běžný čas. Červená vteřinová ručička patří k chronografu. Stejně tak dva bílé subciferníky na pozici 3 a 9. Pravý počítá minuty až do hodnoty 30 a levý hodiny (respektive půlhodiny) do hodnoty 12. Subciferníky mají velmi příjemný bílo-perleťový odstín. Nejedná se tedy o prostý kovový vzhled. Minutová a hodinová ručička má tenký luminiscenční proužek. Luminiscence už z pochopitelných důvodů nefunguje. Jedna zajímavost - právě tenký luminiscenční proužek na Autáviích občas jejich majitelům vadil, takže jsou k vidění hodinky, na které si jejich vlastníci nechali namontovat ručičky z typu Monaco, které měly proužek širší. Pětiminutové indexy na ciferníku jsou lesklé, plastické a mají kovový povrch. Lesklé kovové orámování má i okénko datumovky. Autavie nemají rychlopřeklápění data, při změně data je tedy nutné postupovat stejně jako u ruských chrono-kalibrů - pohybem mezi 22.00 a 2.00. Jinak se datum začíná měnit přibližně ve 23.30 a v 0.30 je hotovo.

Pouzdro je ocelové, soudkovité a rozteč nožiček je 20 mm. Pouzdra řady 11630 a 1163V rozdělujeme v zásadě do dvou základních kategorií (podle manufaktur). A to na "Piquerez" (tlačítka jsou plně viditelná zepředu) a "Schmitz" (tlačítka jsou plně viditelná ze strany dýnka). Na mých hodinkách je tedy použito pouzdro typu "Piquerez". Výška hodinek je 13 mm včetně vystouplého sklíčka. Protože je sklíčko plastové a vystouplé celkem snadno se poškrábe. Na druhou stranu je velmi jednoduché jej vyleštit Dýnko je šroubovací a alespoň v mém případě totálně bez potisku. Typ hodinek je vyražen na jedné straně pod stěžejkou.

Heuer Autavia

Asi největší zajímavostí je použitý kalibr. V mém modelu je použit Caliber 12, který je, zjednodušeně řečeno, složen ze základny pro měření běžného času, na které je posazen chronografický modul Dubois Depraz. Hodinky jsou natahovány pomocí mikrorotoru, který je velký asi jako polovina bývalého padesátníku, je velmi těžký a je usazen ve spodní části kalibru. Detaily nebudu rozpitvávat, protože nejsem hodinář a tudíž jim moc nerozumím. Více napoví nákres.

Co říct závěrem?
Autavií bylo za celou dobu jejich produkce vyrobeno velké množství. Také různých modifikací, speciálních verzí a edicí lze najít požehnaně. Trochu to znesnadňuje identifikaci přesného modelu, ale přestože nějaký fejky existují (spíše než o fejcích se dá hovořit a skládačkách z různých modelů) obvykle jsou na netu prodávány originály a člověk si nenaběhne. Ceny se velmi různí, nicméně dá se hovořit o přibližném rozsahu 1000 - 2000 dolarů podle stavu a kompletnosti. Dají se také stále najít hodinky v MINT nebo dokonce NOS stavu, ale v těchto případech je jejich cena opravdu vysoká. A to přesto, že hodinky ve své době nepatřily mezi žádnou vysokou hodinařinu. Šlo o masovku, která ale milovníkům motorismu nabídne emocionální benefit navíc. Autávie jsou známy velmi slušnou přesností (ty moje se lehce zpožďují - cca 2 s denně), ale také tím, že servis kalibru 12 nemusí být vždy jednoduchou záležitostí. Ovšem co mě velmi překvapilo, je rychlost s jakou se natáhnou do plného natažení. U těch mých stačí, abych je měl od úplného zastavení hodinu na ruce a pak jdou položené na stole téměř dva dny. Hodinky jsou poměrně nápadné a přitahují, dle mého názoru zaslouženou, pozornost. Ty moje jsou staré téměř 40 let a já můžu s obdivem k jejich tvůrcům říct, že dodnes splňují nároky na velmi moderní mechanické hodinky. Takže doporučení na závěr. Pokud se smíříte s drobnými nedostatky způsobeny jejich stářím, dostanete hodinky, které vám rozhodně neudělají na ruce ostudu a budou vám přinášet každodenní radost.

K faktické části jsem si údaji vypomohl Wikipedií, ilustrační fotky jsou mé vlastní.

Jako další zdroje doporučuju:
www.onthedash.com a www.heuerautavia.com

Autor: Kalifx

Poznámka: V redakčním systému není možné změnit jméno autora. Technicky byl tedy článek vypublikován pod jiným autorem, než byl skutečně napsán.



||

12 Komentářů k tomuto článku

Zanechte kometář

| Položky označené * jsou povinné.