Chronomag.cz

Paris Hilton – to jsou i hodinky

Vydáno 1. 4. 2011, autor redakce

Až do osudného dne se mu to dařilo naprosto skvěle. Přibližně před dvěma týdny však na jeho emailovou adresu dorazil jakýsi nezáludně se tvářící formulář, ve kterém bylo nutno potvrdit čísla navštívených stánků jednotlivých vystavovatelů. Kamil, byvše toho večera mírně rozptylován nevím čím, formulář údajně zběžně přečetl a potvrdil. Právě v tom okamžiku zařídil tuto reportáž. Při akreditaci v Baselu totiž zjišťujeme, že návštěva u Patek Philippe se nekoná, protože nebyla potvrzena. Namísto Pateků nás čeká něco úplně jiného. Kamilem potvrzené číslo výstavního stánku je totiž stánek, ve kterém vystavuje Paris Hilton.

Plni očekávání míříme do druhého patra výstavní haly. Po chvíli váhání přicházíme ke stánku budoucí horologistické bohyně. Před námi se otevírá úchvatné panorama růžových obláčků, perleťových polštářků a sedaček v kombinaci zlaté barvy a odstínu slonové kosti. Avantgardní sklenky na šampaňské jsou připraveny na titěrném konferenčním stolku a my již nedočkavě vstupujeme do jejího království. Otázky mám nachystané na haute horlogerie, o produktové řadě Paris Hilton nevím vůbec nic. No, snad si nějak poradím a pečlivě formulované dotazy určitě použiji.

Přichází k nám dlouhonohá, sametově vypadající blonďatá afrodité. Ne, bohužel to není ONA, kvůli které řada pubescentů nemůže spát a pokud snad usne, probouzí se v hygienicky značně nevyhovujícím mikroklima. Dívka však vypadá jako dokonalý klon své paní a vládkyně. Tváří v tvář tomuto zjevení začínám chápat smysl klonování ovce Dolly. Dolly, pardon Therese, před nás pokládá celou produktovou řadu. Tedy hodinky Princess, Hollywood, Tinkerbell, Ice Glam a Beverly. Půvabně pokyne, nadechne se a mlčí. Poněkud zaraženě si prohlížíme blyštící se tretky svým nápadem si podobné jako vejce vejci, z nichž každá na sobě nese výrazný nápis: Paris Hilton. Asi tak po dvou minutách se snažím prolomit trapné ticho dotazem po důvodech, které vedly k vytvoření této kolekce. Ze záplavy anglické francouzštiny, či francouzské angličtiny si vybírám jedinou odpověď: Paris Hilton zbožňuje svou čivavu Tinkerbell, a proto po ní pojmenovala tyto úžasné přívěskové hodinky. Tudy asi cesta nepovede, takže Therese slušně žádám, jestli by mohla hodinky otevřít. Mou prosbu nejdřív moc nechápe, ale pak energickými gesty přivolá jakousi jinou dívku, stojící v hierarchii firmy o stupínek níže. Dívenka odbíhá. Během několika málo minut za sebou přivádí tlupu udýchaných hodinářů. Mám pocit, že je tady půlka mužských členů AHCI. Škoda, že se tady budou jenom otevírat hodinky. Doyen celého sboru se chápe nástroje a bravurně, hned na první pokus, naklapávací víčko otevírá. Tak nějak mne napadá, že při jeho věku, se mu ruce snad ani třást již nemohou. Zatímco se díváme na strojek, slečna si začíná prohlížet dokonalou francouzskou manikůru na svých pěstěných nehtech. Chci ji tak trochu vytrhnout z letargie a proto se ptám: „Je to in house?“ Odpověď mne sráží na kolena. Sorry, párty je až zítra.

Zvídavý dotaz pídící se po kroku, jenž je v hodinkách použit se setkává se zdvořilou odpovědí, že všichni tady mají ladný přehlídkový krok, který se naučili na nejproslulejších molech Evropy či Ameriky. Hned poté, co se dozvím, že antireflex nesvědčí okolo umístěné bižuterii a že také tak nějak divně zkresluje růžovou, to vzdávám. No more questions. Na rozloučenou dostáváme prezentační DVD. Tak trochu doufám, že obsahuje i několik zajímavých scén ze života Paris Hilton, které jsou tak úspěšně šířeny po internetu. Bohužel neobsahuje. Takže mi nezbývá, než se s Vámi, drazí čtenáři, rozloučit oblíbenou průpovídkou Ivy Pazderkové: „Buďte blond!“

Text: roBERT
Foto: oficiální materiály a vlastní