Chronomag.cz

Reportáž z muzea neměckého hodinářství

Vydáno 12. 7. 2009, autor redakce

Založení Deutsches Uhrenmuseum Glashütte
Zájemce o historii hodinářství v Glashütte byl donedávna odkázán na knižní publikace, archivy hodinářských firem, případně na internet. 23. května roku 2008 bylo v Glashütte otevřeno muzeum hodinářství, které na velmi profesionální úrovni přibližuje historii výroby hodinek jak hodinkovým nadšencům, tak i běžným návštěvníkům tohoto regionu. Na ploše 1000 metrů čtverečních naleznete více jak 400 exponátů pokrývající začátky výroby hodinek v Glashütte, její vrcholné období, nelehká válečná léta, obtížnou dobu komunistické nadvlády až po znovuvzkříšení výroby vysoce kvalitních hodinek v devadesátých letech dvacátého století.

"Deutsches Uhrenmuseum Glashütte" (German Watch Museum Glashütte) bylo založeno z iniciativy manufaktury Glashütte Original a je společným projektem této hodinářské manufaktury a města Glashütte. Běžné provozní výdaje jsou z větší části hrazeny manufakturou Glashütte Original, město Glashütte zabezpečuje personál muzea.

  

Nadace “German Watch Museum Glashütte – Nicolas G. Hayek”, která právně provoz muzea zastřešuje, byla založena v 16.3.2006. Zajištění prostor, jejich kompletní rekonstrukce a shromáždění exponátů zabralo více jak dva roky.

  

Historie budovy Deutsche Uhrmacherschule Glashütte
Muzeum sídlí v budově bývalé hodinářské školy "Deutsche Uhrmacherschule Glashütte". Tato škola byla založena v roce 1878 Moritzem Großmannem. Už během druhého školního roku nestačila kapacita původní školní budovy množství studentů. V roce 1881tak byla za podpory vlády, města a nadačních spolků otevřena nová školní budova přímo v srdci Glashütte. Budova byla v letech 1923, 1953 a 1976 postupně rozšiřována až do dnešní velikosti.

V roce 1923 byl název hodinářské školy změněn na "The German School of Watchmaking Technical College for Watchmaking and Precision Engineering in Glashütte (Saxony)". Druhou světovou válku přečkala budova téměř bez poškození. V roce 1950 získala škola status technické univerzity s tříletým inženýrským studijním programem. Název školy byl znovu změněn v roce 1957 na "School of Engineering for Precision Technology, Glashütte (Saxony)".

V červnu 1976 vypukl v podkroví školy požár. Při následných opravách bylo podkroví přebudováno na ubytovací prostory pro studenty. Po roce 1989 nastává úpadek hodinářské školy, který vyvrcholil uzavřením školy v roce 1992.

V archivech muzea jsou soustředěny spisy o historii hodinářství i řada odborných technických publikací. Například konstruktéři modelu Glashütte Original Senator Chronometr strávili v archivu muzea desítky hodin skloněni nad výkresy strojků kapesních hodinek, které se už desítky let nevyrábí.

Školní tradice z budovy ale nezmizela. V podkroví budovy má vlastní hodinářskou školu Glashütte Original. O této hodinářské škole připravujeme samostatný článek.

Školní zaměření budovy připomínají dvě sochy na venkovním vstupním schodišti, které symbolicky znázorňují dvě důležité vlastnosti, které musí mít každý student hodinářství.  Zkusíte uhádnout, o jaké vlastnosti se jedná? (Pouze jedna z následujících možností je správná. Správnou odpověď naleznete na konci článku)  

1. Nesmí být stydlivý a musí mít rád zvířátka (první plastika)
2. Musí vydržet dlouho nejít na záchod (druhá plastika)
3. Musí usilovat o moudrost a být trpělivý - vydržet sedět dlouhé hodiny i kdyby ho do zadku včely štípaly

Cestou k muzeu
Dnes je muzeum jedním z magnetů, které přitahují do Glashütte nejen příznivce hodinek, ale i širokou veřejnost. Muzeum je cílem výletů rodin s malými dětmi, školních zájezdů ale i srazů majitelů historických vozidel, která se nám podařilo zachytit objektivem fotoaparátu.

 

 

 

 

Uvnitř muzea
Protože cílem článku je povzbudit vás k návštěvě muzea, nečekejte kompletní virtuální prohlídku, ale spíše vysvětlení historických souvislostí, abyste si mohli návštěvu muzea pořádně vychutnat i v přpadě, kdy neovládáte některý ze světových jazyků. 

Vstupní branou do prvních kapitol historie Glashütte je tmavě šedé točité schodiště.  

Expozice muzea je naaranžována v duchu německé přenosti a spořádanosti.

Samotná historie výroby hodinek v Glashütte je podobná báji o Fénixovi - ptákovi, který znovu a znovu povstává ze svého popela. Je až neuvěřitelné jak vytrvalý a silný boj jsou lidé schopni vést proti nepříznivým okolnostem. Většina padne, někteří přežijí.

Městečko Glashütte má ve svém erbu dvě překřížená hornická kladiva ( z roku 1912). Tato kladiva odkazují na původní zdroj obživy většiny obyvatel – těžbu stříbra.

Zdroj: www.wikipedia.org

První písemná zmínka o Glashütte pochází z roku 1445. Po nálezu ložisek stříbrné rudy prochází městečko významným ekonomickým rozvojem. Na začátku 19. století, po čtyřech stoletích těžby, byly zásoby stříbrné rudy vyčerpány a městečko začalo upadat. Glashütte nakonec upadlo do takové bídy, že do něj nevedla ani žádná pořádná cesta.

Časem by městečko nejspíše zaniklo, nebýt hodinářského mistra na saském dvoře a vizionáře jménem Ferdinand Adolph Lange (1815-1875). Jeho vizí bylo vybudovat v Sasku nezávislý hodinářský průmysl, který by se zaměřoval na produkci malého množství velmi precizních hodinek.

Úspěšnost této více jak 160 let staré vize podtrhuje úspěch tří hlavních hodinářských firem v Glashütte: A. Lange, Glashütte Original a Nomos.

V roce 1845 Ferdinand Adolph Lange zakládá první hodinářskou manufakturu, zaměřenou na výrobu kapesních hodinek a tím předurčuje směřování Glashütte na dalších dvěstě let. Původní zaměstnanci manufaktury pocházeli z chudých rodin z Glashütte a okolí. Otevření první manufaktury předcházelo dlouhé vyjednávání s vládou, která nakonec Langemu přidělila úvěr ve výši 7820 stříbrných tolarů.

Netrvalo dlouho a v Glashütte se vytvořily stovky pracovních míst pro hodinářské dělníky. Zakladatele hodinářského průmysl v Glashütte dnes zaslouženě připomíná památník.

 

Langeho produkce byla úspěšná a do Glashütte se začali stahovat i další hodinářští mistři včetně zakladatele Deutsche Präzisions-Taschenuhrenfabrik Juliusse Assmana. Až do třicátých let dvacátého století tvořily hlavní výrobní sortiment řady firem v Glashütte zejména kapesní hodinky.  

Fotografie zobrazuje typické Glashütte kapesní hodinky (Julius Assmann, 1910):

 

 

Období od druhé poloviny devatenáctého století do první světové války můžeme označit za zlatý věk hodinářství v Glashütte. Významný rozvoj hodinářství ve spojitosti s šířeji vnímaným pokrokem lidské civilizace na poli vědy a techniky v mnoha lidech vyvolával pocit, že možnosti lidstva a techniky jsou neomezené.

V roce 2008 vyšla česky kniha "Věk turbulencí: Dobrodružství ve světě globální ekonomiky" od Alana Greenspana - bývalého předsedy rady guvernérů Federálního rezervního systému USA. Autor zde velmi trefně popisuje atmosféru tehdejší doby:"Podle všech soudobých líčení se zdálo, že svět před rokem 1914 směřuje nezvratně  k vyšší úrovni civilizace; zdálo se, že lidskou společnost lze zdokonalit. Devatenácté století skoncovalo s bídným obchodem s otroky. Zdálo se, že nelidské násilí je na ústupu...Tempo globální vynalézavosti postupovalo vpřed po celé devatenácté století a přineslo železnici, telefon, elektrické osvětlení, kino, automobil a vymoženosti pro domácnost, jež jsou příliš početné než aby se daly vyjmenovat. Lékařská vědam zlepšená výživa a masová distribuce pitné vody prodloužily průměrnou délku života... Pocit nezvratnosti tohoto pokroku byl obecný." 

Pozn: Anglicky vyšla knížka pod názvem "The Age of Turbulence: Adventures in a New World"

V této atmosféře vznikala na přelomu devatenáctého a dvacátého století mistrovská díla - kapesní hodinky s řadou komplikací: se stopkami, s repeticemi i věčným kalendářem.

 

Čtyři nejvíce komplikované exempláře kapesních hodinek jsou vystaveny v samostatné místnosti muzea s pozlacenými zárubněmi dveří.

Následující dvě fotografie zobrazují kapesní hodinky A. Lange & Söhne s tourbillonem a řadou hodinářských komplikací.

Kromě výroby kapesních hodinek se v Glashütte vyráběly i námořní chronometry.  Vyobrazený chronometr A. Lange & Söhne měl denní odchylku pouhých 0,3 vteřiny. Tento typ chronometru byl vyráběn v letech 1911-1913.  

Vitrínka se sadou ocenění hodinářské manufaktury A. Lange & Söhne.

Přítrž optimismu přelomu devatenáctého a dvacátého století učinil začátek první světové války. Továrny opustila většina pracovníků - a't už z ekonomických důvodu, nebo kvůli nástupu do armády. Po válce byla  v Glashütte zaregistrována nová továrna Deutsche Präzisions-Uhrenfabrik Glashütte (DPUG), která jako první začala v roce 1921 používat na svých hodinkách nápis "Original Glashütte". Tento nápis měl odlišit hodinky, které byly vyrobeny v Glashütte, od hodinek jiných výrobců, kteří své hodinky nižší kvality vyráběli mimo Glashütte a opatřovali je nápisem "Glashütte System". 

 

Glashütte se nevyhla neradostná třicátá léta dvacátého století. Následující fotografie zachycuje frontů obyvatel na jídlo a podporu.

Už tak kritickou situaci v Glashütte zkomplikovala neuvážená rozhodnutí ředitelů jednotlivých firem o sortimentu výroby. Od roku 1919 se ve světě začaly prosazovat náramkové hodinky, které postupně vytlačovaly klasické kapesní hodinky. Díky masové produkci začaly být  mechanické hodinky průměrné kvality dostupnější širším vrstvám obyvatel.

Navzdory měnícím se tržním podmínkám většina firem v Glashütte vyráběla dále velmi kvalitní a drahé kapesní hodinky. Několik drahých modelů náramkových hodinek nemohlo situaci zachránit. Řada firem začala krachovat.

Situaci v Glashütte mělo zachránit založení dvou firem, které založil advokát Ernst Kurtz  :

• 1926 - Uhren-Rohwerke-Fabrik Glashütte (UROFA), která vznikla jako nástupce Glashütter Präzisionsuhrenfabrik
• 1928 - Uhrenfabrik Glashütte (UFAG) 

Pod jeho vedením UROFA vyvinula a začala vyrábět kvalitní cenově dostupné strojky a jejich základy (ebauche), které nakupovali ostatní výrobci. Vrcholová řada strojků nesla jméno TUTIMA. Název byl odvozen z latinského slova "tutus", které lze přeložit jako "chráněný". V krátkém čase poskytla továrna dostatek práce pro tisíc hodinářských dělníků. Druhá firma UFAG vyráběla cenově konkurenceschopné hodinky.

Ve třicátých letech se naplno projevily důsledky nástupu národního socialismu v Německu. Hodinářské firmy v Glashütte byly nuceny vyrábět zařízení pro podporu nadcházejícího válečného šílenství. Z té doby pocházejí i slavné navigátorské hodinky, jejichž design byl od roku 1940 armádním tajemstvím.

V posledních hodinách druhé světové války bylo Glashütte bombardováno. Po podepsání míru bylo Německo odsouzeno k zaplacení masivních válečných reparací. Jejich součástí byla i konfiskace veškerých výrobních strojů a prostředků v Glashütte rudou armádou. Hodinářský průmysl v Glashütte musel znovu povstat z popela a znovu si vyrobit všechny stroje i nástroje.

Po druhé světové válce nastoupila éra komunismu. V červnu 1951 byla řada hodinářských firem  sloučena do konglomerátu VEB Glashütter Uhrenbetriebe (GUB):

• UROFA (včetně UFAG a Basalt)
• VEB Lange
• VEB Feintechnik (dříve Gössel & Co. )
• VEB Messtechnik (dříve Mühle & Son)
• VEB Estler
• VEB Präzision Glashütte (dříve Liwos)
• Technická škola  Makarenko (založena v roce 1946)

I v době komunismu výroba hodinek v Glashütte přesahovala kvalitou většinu ostatní produkce hodinek v DDR. Ceny hodinek z Glashütte ani tehdy nebyly nijak malé - dosahovaly několika měsíčních platů.

V muzeu naleznete řadu multimediálních projekcí - od dobové reklamy státní televize DDR ze sedmdesátých let až po interaktivní model vnitřku hodinek Glashütte Original Pano RetroGraph. Interaktivní model, který vysvětluje funkci jednotlivých komponent těchto komplikovaných hodinek, tvoří zlatý hřeb expozice celého muzea a zaujme i hodinářsky nepoznamenanou část rodiny. 

 V muzeu naleznete rovněž prosklenou dílnu, ve které jsou opravovány historické hodiny a hodinky.

Závěr:
Návštěvu muzea jednoznačně doporučujeme. Z Prahy se do Glashütte dorpavíte autem za dvě a půl hodiny. Vstupné není nijak drasticky předražené. Expozice muzea zaujme celou vaši rodinu včetně dětí. Po absolvování návštěvy muzea bude mít vaše rodina pravděpodobně větší pochopen pro tento nákladný koníček.    

Muzeem nás provázely:

Mrs. Christina Murczek, Public Relations, Glashütte Original 

Ms. Ulrike Kranz - PR & Marketing German Watch Museum

 

Zdroje informací:

• Deutsches Uhrenmuseum Glashütte
• Glashütte Original
• Tutima

Autoři textu a fotografií:

• Martin Šafránek
• Martin Weichert

Správná je odpověď č. 3.

A. Lange|Glashütte|Glashütte Original|Muzeum|Pano RetroGraph|tourbillon